Už nějaký čas mi ležela v zásobách tenčí riflovina s kytičkovanou bordurou. Po splnění pracovního deadline nastal o víkendu čas na trošku relaxace, takže jsem po delší době konečně zase zasedla ke stroji a ušila něco, co nebylo nutně potřeba, prostě jen tak pro radost :o)
Materiál je tenčí, měkký, příjemný na jarní i ne moc horké letní dny. Foto na modelce zatím není, snad brzo přestane pršet a oteplí se a fotka přibude :o)
Už loni na jaře jsem se na ně chystala, letos se zadařilo, sice až po Velikonocích, ale jsou :o) !
Jsou krásně jarně veselé, pěkně nám rozzáří stůl i celou kuchyň. Bohužel foťák veselou jarní zelenou moc nezvládá. Kupodivu na nich není hned všechno vidět.
Poněkud jsem pozapomněla, že kytičkovaná látka je pouze šíře 110 cm, takže to byl trochu boj a středová úzká prostírka je chudák sešitá ze dvou dílů, ale v tom vzoru se to docela ztratí a většinou je na ní něco položené...
V zimě jsem ještě nejstaršímu synovi ze zbytků softshellových zásob udělala kalhoty, poprvé pánský střih, kvůli délce velikost L, no jo, už je to velký (a hlavně vysoký :o) chlap...
Bylo to dost narychlo (stylem zítra odjíždím a ty staré jsou krátké a úzké...), takže zipy a bavlna na podšití jsou takové, jaké jsem zrovna našla...
Nakonec jsem ještě opět dodělala regulační gumu v pase...
To ten čas letí... nějak je moc práce a málo času na šití, ale občas se něco přece jen stihne...
Mladšímu synkovi se fleecová svítivě zelená mikina pro staršího syna moc líbila, tak má ze zbytků podobnou.
Ještě víc svítivou :o) Bohužel ta svítivá zelená se ne a ne a nechce vyfotit.
Už loni byla v plánu na Vánoce, letos znova, no a nakonec se po svátcích zadařilo...
Měla jsem větší zásobu poměrně zářivě zeleného fleecu (bohužel tato barva je v zimním interiéru asi nevyfotitelná). A ještě kousky různě hnědého a svítivě oranžového. Váhala jsem co s tím a tohle je první výsledek. Další možná časem přibudou.
Synek sice chtěl klokaní kapsu, ale zároveň se mu líbil přední díl dělený na třetiny jako u předchozího modelu, tak jsou nakonec kapsy všité v bočním švu, protože bez kapes to prostě nejde...
Tohle už je trochu reálnější barva. Na velikost 180 už bohužel došly dětské střihy :o) A ty dospělácké mi přišly zas dost široké, tak je to mírně zvětšená vel. 170, která poslouží, než ho trochu vykrmíme :o))
Kromě kapes je nutností také kapuce. Šňůrky netřeba, hlavně, že je... Synáček je spokojený, chlupatice se mu líbí a nechce ji sundat, což je u "dítěte" tohoto věku poklona největší :o)))
Tomuhle jsem prostě nemohla odolat :o)
Nejtěžší bylo rozhodnutí co z toho a pro koho...
Nikdo jiný z počátku nejevil takové známky nadšení jako já. Na pyžamo mi to přišlo ideální, a zrovna jsem, čistě náhodou :o), potřebovala doplnit zásobu. Panel byl na tričko s dlouhým rukávem malý, ale našel se zbyteček červeného jednolícu, akorát to tak tak vyšlo.
Zásoby červeného nápletu dílo pěkně oživily a srdíčko pro rozpoznání předku taky není úplně od věci...
Po dokončení moji tři kočičáci doma poněkud změnili názor a rádi by taky, ale kdo pozdě chodí, spí bez koček...
Děti odjely na prázdniny, tak jsem se po dlouhé době dostala k šití a navíc ne k zašívání, ale k něčemu pro radost :o)
Tričko s vážkou a notami z lehoučkého hodně pružného úpletu.
Ze zbytku tenké hudební čepky, do kterých se vejde i culík.
A ještě tyrkysové triko se tříčtvrtečním rukávem.
Je to zelený tyrkys, jen to nejde moc vyfotit...
Snad hned neudeří mrazy, aby se to stihlo ještě letos trochu provětrat :o)
