Co na to odpovědět. Krystaly jsou sice hezký a taková ta věc, kdy člověk zkouší psí kusy, počítá a nadává, až mu z toho jednoho dne konečně vylezou žížalky, chtěl jsem říct mapy elektronové hustoty, je sice zázrak, ale zázraky se dějí i jinde.
Budou mi chybět lidi. Ne lidi z práce, spíš takový ty náhodný známosti z konferencí, servisáci, obchodníci a další podobná verbež. Neznáme se natolik, abych si je třeba jenom chtěla přidat na fb, ale jednou do roka se s nima ráda potkám na coffee breaku a třeba i zajdem na pivo.
Lászlo, Martin, Olivier, Rached, Matt, Mathias a Mattias, Andreas, pan Pořádný a v zájmu genderové vyrovnanosti ještě Rachel.
Adrian se nepočítá, ten už dělá jinde. Séverine taky. Dipi… kde je mu asi konec? Možná se vrátil k medicíně.
Behrouze bych už taky neviděla, vymínili jsme si, že ho k nám už nikdy nepošlou. (Doufám, že nám/jim za trest pošlou jinýho nedostatečně vyškolenýho technika, u B. aspoň byla naděje, že si to za půl roku mezi návštěvami ještě dvakrát někde zkusí.)
Joe. Šéf ho nesnáší, že je to gorila a mačo, ale ke mně se nikdy blbě nechoval. Ani náznak nevyžádanejch blbejch vtipů (zdravíme Italofrancouze), ani náznak totálního ignorování (zdravíme české zastoupení firmy P.), dokonce ani mansplaining (zdravíme kolegu, na jeho obranu musím říct, že jsem ho přistihla, jak to dělá i chlapům).
Jdu se kouknout, jestli nehledaj někoho do Dectrisu. Třeba koupěj Jungfrau, a tu jsem si vždycky chtěla osahat. Ten. Detektor.
Hm, Software-Entwickler bez anglické verze asi nebude to pravý.
Co mi bude chybět 2:
Kupodivu učit. Nikdy jsem to nechtěla dělat a nikdy víc to ani dělat nechci, ale nějaký kratší kurz/ workshop bych si docela ráda zkusila. Za X let v oboru a pokusech na sobě i na jiných jsem našla spoustu zkušeností, kudy cesta nevede.
Rybář nepotřebuje rozumět Fourierově transformaci. Určitě ne na začátku. Ty divný věci, co uvidí ve výsledkách, sice možná pochází z toho, že má v řadě málo členů, ale to mu může být fuk. Prosté „Máš divný věci v mapách? Koukni, jestli nemáš málo dat,“ by stačilo. Rybář ovšem s největší pravděpodobností divný věci v mapách nenajde, protože pro samý rovnice a historii se na praktické příklady nedostalo.
Řešit strukturu u jednom atomu ručně z Pattersonovy funkce (neptejte se, berte to jako nadávku) je jistě zajímavé mentální cvičení, ale nikdy jsem to nepotřebovala. Co to vlastně Pattersonova funkce je, jsem ostatně pochopila někdy po 7 letech v oboru, kdy mi to šéf ukázal na nasimulovanym hejbacím obrázku.
Učit se pracovat ve vykopávkovém programu je víc odrazující než poučné. V mimoškolní realitě si stáhnete něco s okýnkama, zaklikáte vstupní soubory, doplníte pár čísel a zmáčknete velký čudlík s nápisem Run. Když vám na konci vyleze něco rozumného, máte vyhráno. Když ne, změníte čísílka a zkusíte to znova. Pokud jste líní a počítačově zdatní, můžete si na to napsat skript. Okýnková věc je ostatně o 15 let mladší a furt na ní někdo pracuje, takže bývá chytřejší než stará opuštěná vykopávka. Hele, a když zaklikneš tohle, vyplivne to obrázek, co se ti může hodit při hledání chyb.
(Na druhou stranu jsem ráda za svou zkušenost s muzejním přístrojem, co dělal huíííí a všechno plival přes jehličkovou tiskárnu na dlouhý kus papíru. S dostatečně cvičeným uchem se člověk na ten papír ani nemusel dívat a všechno poznal z tónu a délky strojového huííííí. Jo, tohle byla zábava.)
V delším časovém měřítku zoufale chybí zpětná vazba. Nikdy nezjistím, co nevím. Ono občas ani není od koho, takže spousta PhD studentů teď zrovna někde vynalézá kolo. Nebo integrál. Sama jich mám taky pár v šuplíku.
Jo, asi bych byla černá ovce a k dalšímu kurzu by mě už v práci nepustili, ale možná by to něčemu bylo. Zanechat za sebou aspoň jednoho neodrazeného biologa by byl pěkný cíl.
Heol loar 
