Když jsem byla předloni těhotná, tak ještě než jsme se pořádně dozvěděli pohlaví miminka, řešili jsme jméno. A aby to bylo fér, já vybrala pro kluka, a přítel pro holku. Kdyby to byl chlapec, jmenoval by se Štěpán. Jednak se to jméno hodí k příjmení, a jmenoval se tak můj dědeček. Přítel vybral jméno Julie. Jmenuje se tak jeho sestřenice, a vždycky se mu to líbilo. Jsem ráda, že jsme se takto domluvili, a pokud bychom někdy měli mít další dítě, zase bychom si to vyměnili. Já bych vybrala pro holku, a on pro kluka. Mám svoje favority i v ženské podobě. Hodně se mi líbí Vanda nebo Linda. Těch v posledních letech moc není, a taky by nám to koncovkou pěkně pasovalo k příjmení. Zato přítel má pro kluka vybraného Lukáše. I to je pěkné. Ale některá česká jména, ty tedy opravdu "stojí za to." Já vím, že každé jméno je hezké, když se hezky řekne. Ale třeba taková Mečislava, nebo Zdislava, tak to je opravdu pro dítě spíše pomsta! Nelíbí se mi moc ve jménech -slav nebo -slava. Třeba R...
Snad už dávno minuly doby, kdy se na lidi s tetováním koukalo skrz prsty - čili jako na kriminálníky, feťáky a jiné přízviska. Mí rodiče vždycky tetování hrozně odsuzovali, pamatuji si to z doby, kdy jsem byla dítě. A pak si brácha nechal v osmnácti vytetovat přes celá záda symbol českého lva - a najednou ty řeči utichly. Já sama mám tetování dvě. Malá, nenápadná na zápěstí. Nechala jsem si je dělat dost krátce po sobě, v salonu, kde se nechali tetovat i mí známí a právě i brácha tam byl několikrát. Už to bude skoro deset let, co jsem si nechala dělat tetování. Další zatím neplánuji, nelíbí se mi moc ten trend, že si rodiče nechají vytetovat jména svých dětí a k tomu datum narození. Julinku mám v srdci, a tak je to nejlepší. Salon, kde jsem tenkrát byla, měl různá osvědčení, tatér byl fajn, byla jsem moc spokojená. Ještě ale před těmi deseti lety jsem se několikrát setkala s názorem, že tetování do společnosti nepatří. Problém vznikl i na školní praxi. Tehdy jsem...
