V říjnu jsem nakoupila hromadu klubíček příze Lima od firmy Drops, protože bych chtěla doplnit svůj šatník o několik svetrů z kvalitních (doufám) materiálů. 
Zadání nového úkolu jsme dostali ve čtvrtek a už v sobotu jsem měla úkol splněný. To se mi ještě nikdy nestalo. Nezdá se to, ale ušít šedesát takovýchto bloků zabere docela dost času. Tři dlouhé večery a jedno víkendové dopoledne.
Snažím se věřit procesu, ale stejně mně neustále pronásledují pochybnosti, jestli se mi hotový quilt bude líbit. Věřím si, že ho zvládnu ušít, o tom nepochybuji, ale jestli s ním budu spokojená to nevím. Tím, jak šiju z odstřižků ze šití nosítek a ne z nových látek, tak barvy spolu neladí tolik, jak by mohly, kdybych látky koupila nové a dala si záležet s jejich vzájemným barevným propojením. Na druhou stranu toho šití z odstřižků mne zbavuje rozhodovacího procesu, které látky koupit, a ušetří spoustu peněz. Je to něco, za něco.
U šití poslouchám podcast Opravdové zločiny a taky různé podcasty komentující průběh reality show Bachelor. Pro mně je to první reality show (kromě Stardance), kterou jsem v životě sledovala. Všechny ostatní mne minuly. Ale loni jsme s mužem začali nějakým omylem koukat na Bachelera a začalo nás to bavit. Každý si v tom nacházíme to své.
Co posloucháte vy? Sledujete Bachelora?
Říkala jsem si, že tuhle prošívanou vestičku budu mít hotovou za raz dva, ale spletla jsem se jako vždy. Ušít mi ji trvalo mnohem víc času. Celkově jsem na ní pracovala osm dní. Hodinku denně každý všední den a o víkendu trochu víc.
Ruby vest je momentálně hodně v kurzu (kupovala jsem ji ZDE). Jedná se o jednoduchý střih, u kterého je možné zvolit ze dvou variant výstřihu (kulatý/hlubší véčkový), dvou délek (ztrácená/běžná) a dvou typů zapínání (knoflíky/ tkaničky). Šít je možné z hotové prošívané látky nebo ze dvou tkaných látek a vatelínu, které prošijete sami. Já jsem zvolila hlubší véčkový výstřih, zkrácenou délku a zapínání na tkaničky.
Poslední dobou se snažím, co nejvíc nakupovat z druhé ruky nejen oblečení, knihy a vybavení do domácnosti, ale i látky na šití . V případě vestičky jsem si vysnila jsem , že bude z červeného manšestru. Pátrala jsem tedy po internetových bazarech (Sbazar, Bazoš, Vinted) po manšestru nebo pracím kordu v červené barvě. Nějaký jsem našla, ale pak jsem si uvědomila dvě věci:
1. manšestr kupovaný jako látka bývá spíše tužší a já na vestičku potřebovala měkkou látku.
2. odstín červené bývá nic moc (buď moc do vínova, nebo naopak křiklavě červený).
Napadlo mne hledat mezi pánskými manšestrovými košilemi a podařilo se mi na Vinted ulovit prakticky novou košili od značky Marco Polo - měkkou, hebkou a nádherně červenou. I s ochranou kupujícího a poštovným mne vyšla na dvě stovky. Na podšívku jsem použila bavlněné plátno, které jsem měla doma už roky a bylo koupené z druhé ruky. Vatelín jsem zvolila bavlněný - líbí se mi, jak jak měkce se vlní a taky doufám, že se při praní maličko srazí.
Omylem jsem střihla o číslo větší velikost a pak se neustále divila, že je mi moc velká. Odstávala hlavně v průramcích a kolem boků. Obojí jsem si plně uvědomila, až když už jsem měla střihové díly prošité. Abych alespoň trochu zmenšila odstávání v průramcích, dala jsem si práci s tím, že jsem boční švy v horní části vypárala a sešila s většími přídavky na švy. Místo plánovaného nošení bez jakéhokoli zapínání, jsem později přidala knoflíky (na fotkách ještě nejsou). Také mi nedošlo, že u manšestru je potřeba dbát na směr vlákna. Přední díly mám střižené v jiném směru než zadní díl. U takhle jemného manšestru (pracího kordu) to naštěstí není až tak velký problém, ale v případě hrubších variant už by byla tahle chyba příliš vidět.
Celkově jsem s vestičkou spokojená. Líbí se mi její barva, sametová hebkost i hravost, kterou přidá obyčejné kombinaci džíny/rolák.
V druhé půlce listopadu jsem se vrhla na říjnový a listopadový úkol k ušití Magnificent Mystery Quilt. Šití mi zabralo mi to několik večerů. Čekala jsem, že to bude rychlejší, ale výsledek dle mého názoru stojí za tu večerní dřinu u šicího stroje a žehličky.
Small hour glass units ušité z odstřižků látek na nosítka. Vzorovaná látka je skoro u všech stejná, liší se barvou jednobarevné látky. Nejvíc bude těch růžových přesýpacích hodin.
Vůbec netuším, jestli to takhle nakonec budu seskládané i na dece, ale líbí se mi to. Možná všechno bude úplně jinak a to mne na téhle dece baví - to tajemno, postupné odhalování a pomalé tempo.
V obytném autě máme v horním šuplíku uskladněné servírovací nádobí. Smaltované hrnky, talíře a misky. Talíře i misky jsou stohovací, zabírají minimum místa, drží při sobě a nehrozí jejich poškození za jízdy. Hrníčků máme šest, pro každého jeden a jeden navíc na ohřívání mléka. V každém hrníčku je malá sklenička. Aby skleničky v hrníčcích neposkakovaly při každé jízdě, nedělali zbytečný hluk a nehrozilo jejich rozbití, vkládala jsem mezi hrníček a skleničku malý látkový ubrousek. Prakticky dostačující, esteticky hrůza. Měli jsme to tak celou dobu našeho cestování kolem světa, dva roky po návratu, ale tento víkend jsem se konečně odhodlala k akci a estetický problém vyřešila a trochu vylepšila i praktičnost.
Na Vinted jsem koupila nikdy nepoužité chrániče pánve v malé velikosti a divokých barvách. V zásobách látek jsem vyhledala šedou vlněnou plst po babičce (Díky, babi, fakt díky za všechno.). Koupené chrániče jsem použila jako šablony a vystřihla podle nich nové chrániče. Vyšlo to akorát a ještě kousek plstě zbyl.
Jednoduchý obal pro můj větší pohárek. I ta zelená nit je od babičky, pochází nejspíš ze vyšívacích zásob její druhé tchýně. Šev na pohárku je plochý. Stejným švem se sešívají třeba plstěné hračky nebo míčky na baseball. Podrobný psaný návod jsem našla ZDE.
Další dortík z knihy Dorty od Děvčete od plotny. Piškotový korpus a pistáciový krém.
Pistáciový krém z pistáciového másla od Šufanu chutnal neskutečně. Úplné pistáciové nebe. Piškotový korpus jsem trochu přepekla, takže byl zbytečně suchý. Nepekla jsem originální pistáciový korpus, děti nemají ty ořechové rády, ale byla to chyba. Myslím, že upečeno podle celého receptu od Děvčete od plotny by to ladilo lépe. Ten pistáciový krém vychází z receptu na krém ze šlehaných bílků a je spíše takový suchý, k tomu suchý korpus. Nebylo to prostě ono, chtělo to vlhčí a tučnější korpus. Tak to mám jako poučení pro příště.
Když jsem tyhle fotky fotila, ještě jsem neměla všechny bloky ušité, ale byla jsem z nich tak nadšená, že jsem si těch několik hotových musela hned zdokumentovat. Co na ně říkáte?
Vzorované látky jsou jako vždy ze Šití nití. Nejlepšího obchůdku s látkami na patchwork. Mrkněte tam, pořád mají nějaké slevy. Momentálně na vánoční vzory.
Když se nás někdo ptá, co bylo nejtěžší z celé naší cesty kolem světa, tak odpovídáme, že nejtěžší bylo odjet. Nápad přišel snadno, první nadšené kroky taky, připravit vše na tak dlouhý projekt chvíli trvalo, ale nejtěžší bylo vše oznámit rodině a přátelům a učinit definitivní kroky, které nešlo vzít zpět - dát výpověď v práci a prodat pražský byt. Když jsme konečně po dvou letech příprav seděli v letadle, začala ta jednodušší část cesty. Pak už jsme se jenom vezli a řešili problémy, které se vyskytly. Nečinili jsme žádná zásadní rozhodnutí.
Se šitím patchworkových dek - quiltů - je to podobné. Nápad přijde snadno. Na Instagramu na vás vykoukne návod na krásnou deku, v hlavě se vám vybaví zásoba látek, které máte doma a které by se na deku hodily. Látky vytáhnete, koukáte na ně a vymýšlíte, jak je na daný vzor napasujete. Nejtěžší je do látek říznout, učinit ten definitivní krok, ze kterého už není cesty zpět. Pak teprve přichází na řadu ta zábavná část - sešívání nastříhaných kousků a kochání se hotovými bloky.
Tímto dlouhým úvodem se dostávám k šití Magnificent Mystery Quilt od Meadow Mist Designs, tajemné patchworkové deky, jejíž podoba je předem neznámá. Instrukce k ušití deky jsou dávkovány postupně. Na začátku měsíce se tak účastnice dozví, jaký úkol na daný měsíc připadá a mají spoustu času jej zvládnout. Práce na dece se tak dá zvládnout bez časového stresu, který by zcela jistě nastával při zadávání instrukcí každý týden. Proces je tak hodně pohodový a příjemný. Dokonce se dá připojit k facebookové skupině určené ke sdílení pokroků na quiltu.
Vše probíhá v poklidu. V průběhu července se vybíraly látky, v srpnu se stříhalo a na září připadly první pokyny k šití. Já jsem si látky v hlavě vybrala hned - odstřižky po šití nosítek a zavinovaček z potištěných bavlněných pláten koupených v Šití Nití. Do stříhání se pustila až, když vyšly první instrukce k šití. Potřebovala jsem si lépe představit, jak látky nakombinovat.
Celý sobotní večer a kus noci jsem žehlila a řezala látky. Výsledek jsem uložila do plastové krabice, aby tam počkal, až na něj přijde řada. Až budu mít někdy večer síly tak akorát na nenáročné šití.
Doufám, že to nejtěžší mám za sebou, že už jsem se oficiálně vydala na cestu a teď už budu jen řešit jednotlivé úkoly bez mentálně náročného vybírání látek a (přiznejme si to) otravného řezání. O průběhu cesty vás budu informovat.
Tenhle dortík si sem musím uložit. Vypadá nenápadně, ale chutná božsky. Recept najdete v knihy Dorty od Děvčete od plotny.
Ačkoliv mám ráda veselé barvy, co se týká oblékání dávám přednost spíše neutrálním barvám - černé, šedé, tmavě modré a bílé. Vzorům a potiskům se spíše vyhýbám, ale když už tak mám ráda klasiku v podobě kostiček, skotského kára a pruhů ve všech šířkách. Občas si obleču něco kytkovaného, ale to je tak vše. Tyhle barvami duhy hrající šaty jsou tak velkým vystoupením z komfortní zóny, co se týká barevnosti.
Střih na Flora dress jsem si vyzkoušela na kostičkovaných šatech s výšivkou a lněných (ty ještě potřebují obarvit), tak jsem si myslela, že šití mi tentokrát půjde hladce od ruky. Ale spletla jsem se. Tušila jsem šaty nebude z ubrusu od rozměrech úplně snadné vystříhat, ale spoléhala jsem na to, že pak už to bude hotové raz dva. Obdélníkový sukňový díl naskládám do jednoduchých skladů místo řasení, přišiju ho a bude hotovo. Jenže zkouška před zrcadlem ukázala, že tak jednoduché to nebude. Sklady nepěkně odstávaly, rozšiřovaly mé už tak široké pozadí a přidávaly mi víc kilo než perimenopauza.
 |
| Částečně sešité sklady na sukni. |
Za ty roky, co šiju, jsem se naučila se u šití nevztekat. V jiných sférách života se vztekám, až moc často, ale u tohoto svého koníčku se mi už tolikrát osvědčilo to prostě nechat být. Odejít od šicího stroje a vychladnout do druhého dne. A tak jsem se šla radši koukat na televizi a druhý den večer začala studovat v knize Šití krok za krokem od nakladatelství Burda, jak se sklady správně šijí. Na internetu najdete návodů spoustu, ale žádný, co jsem dokázala najít, mi neporadil, jak vyřešit můj problém. Potřebovala jsem sklady částečně sešít, aby neodstávaly od těla. Chtěla jsem, aby sukně kopírovala linie mé postavy.
 |
| Vnitřní strana sukně. Částečně sešité sklady. Živůtek podšitý tenkým viskózovým plátýnkem. |
I s návodem od Burdy mi skládání, žehlení a sešívání skladů trvalo tři večery. Další dva jsem bojovala s všíváním zipu a upravováním sukně. Bylo to zkouška mé vytrvalosti a jejím konci jsem objevila vzadu na šatech drobnou dírku. Ach jo. Musela jsem ji někdy prostřihnout v průběhu šití. Zašila ji, ale asi to ještě budu muset přepracovat.
 |
Každopádně šaty jsou hotové a jsem spokojená s tím, jak dopadly. I přes to je ale nikdy moc nosit nebudu. Zepředu vypadají ještě decentně, ale zadní část je žluto-oranžová a rozzáří každou místnost. Chce to velkou odvahu si je vzít na sebe.
