Další pauza...

Tuhle pauzu v psaní blogu jsem neplánovala, ale tak nějak to prostě přišlo...

 řešila jsem v poslední době velké změny... a na psaní nebyla ta správná energie... vždy píšu jen spontánně,  když to cítím. Psát jen proto, aby blog systematicky plynul mi nejde.

Dnes to přišlo, chuť zase napsat a opět psát... pokračovat...

Nechtěla bych to hodně rozvádět... takže rychle a jednosuše. Prodáváme dům... s odchodem Gabriela do Holandska jsem dostala odvahu udělat to, co jsem chtěla už dávno. Respektive nikdy bych tohle kouzelné místo neopustila, ale je to jediná cesta řešení vztahu , který roky nefunguje. Je to jediná cesta ke změně a možnosti začít znovu, jinde, svobodně a v klidu.

Je to složitý příběh, který bych asi dál nerozebírala. 

Tak nějak to odstartovala moje  dlouhodobá vizualizace. Vize malého domku na pidi pozemku, klidně bez výhledu. A mezistanice malý byt s velkou terasou. Docela nereálná kombinace.

Velkou terasu mají přece jen velké a drahé byty. Ovšem já jsem ho viděla a tu terasu... pořád ta terasa, žádná lodžie, nudle dlouhá, ale krásná čtvercová prostorná terasa. Na ni relax posezení, velké květináče, stromky... lněné polštáře, velký nízký dřevěný stůl, lucerny... pohoda a příjemno...

A tak jednou se nějak situace vyhrotila a já si říkám kouknu na byty, musím to řešit a musím hned.  Kouknu na první byt... je malý, nový a má terasu, velkou terasu, čtvercovou. Volám makléře, schůzka, prohlídka, záloha... během tří dnů startuju proces, ke kterému se chystám roky. Uklizím dům , chystám k prohlídkám, návštěvám zájemců, makléřů apod.

Zájem nečekaný, okamžitě několik prohlídek domu. 

Výsledek...  od nového roku postupné zařizování a přesun z 200m2 na 37m2 /  terasa 22m2 ! /Času poměrně hodně...  asi do března.

Emoce, pocity smíšené a každý den jiné. Od nadšení z nového začátku až po zoufalý pocit spojený s opuštěním milovaného místa, které bylo 15 let našim domovem. Představa, že už neuvídím náš výhled, ten magický pohled na okolní hory, že moje adresa už nebude moji adresou, že se budu domů vracet ne tady, ale jinde jsou šílené pocity, nemluvě o tom jak špatně to zvládá Gabo a Anni.

Ale vím, že je to správné a vlastně nevyhnutelné, bohužel je tenhle proces velké změny citově a emočně velmi náročný... a nelehký.

Spoustu lidí z mého okolí to vidí jako bláznovství, že už nikdy nebudu mít takový dům ani výhled atd. 

Ovšem moje životní pohoda asi není postavena na majetku a na výhledu, tohle poznání přišlo životem a touha po klidu a vnitřní pohodě je pro mne nejvíc. A pak ta svatá pravda matka vpohodě, dítě taky...

Byla jsem teď zase dva týdny v Holandsku a bylo úžasně. To jejich předvánoční kouzlo je tak příjemné. Žádné nevkusné kýče nikde! Ničeho příliš, ani toho předvánočního zmatku, jen příjemná pohoda, ještě se k těmto dnům v dalším příspěvku vrátím.

Je to pro mne trošku matoucí, mít blog a instagram zároveň. Protože pro ty kteří, sledují můj instagram to tady bude asi už nuda, protože se budu opakovat, stejné fotky apod.

přeji pohodové adventní dny....

 a hezký večer,

i.

Byt v Leidenu...

Moc děkuji za všechny milé komentáře, které potěší a motivují k dalšímu psaní.

Teď, když jsem stáhla fotky, říkám si jestli vůbec publikovat, protože je to jen základní zařízení, žadné kreace, zřejmě až časem... vše probíhalo v časovém i finančním stresu a možná je to na tom znát.

Vzpomínám na belgickou maminku, která mi hrdě představila své dílo bytu pro syna na stejném patře. Vše bylo tak perfektní a hlavně velmi praktické... ano přiznám se,  tohle mi někdy uniká...

Ovšem z toho interiéru, toho kluka vůbec nebylo cítit, nic to o něm neříkalo, což já tyhle neosobité interiéry nemám ráda. Ale rodina skvělá, maminka strašně šikovná... možná , protože mi v tomhle směru něco schází, velmi obdivuji praktické ženy.

Přiznám se, že kdybych měla kam upíchnout Anniku, tak si tam dám tři dny relax jen v posteli.  Nějak se tam špatně potkala moje únava, něco jako viróza a nutnost vše nakoupit, zajistit atd ...

Neodpočinula jsem si po dlouhé cestě a hned frmol se zařizováním, po pár dnech jsem měla fakt dost.

A v tom bytě se taaak krásně relaxuje... to obrovské okno jsme měli většinou otevřené a slunce svítilo, ale z tak příjemného úhlu, že jsme dlouho neřešili ani rolety nebo závěs.... vlastně není to vyřešené dodnes.

ranní kafe na parapetu... moje chvilka...

rozložený gauč, tedy moje postel... 

Anni měla chodby místo hřiště... prostoru až nad hlavu... začíná se zabydlovat v mém oblečení, trička, mikiny atd... no možná já zas po ní něco podědím až mi přeroste přes hlavu... 

původně Gabova touha koupit v Loods 5 nebo někde na blešáku starý stůl, ovšem potom jsme byli rádi, že máme aspoň ten z Ikea, za pár peněz. 

Ale stejně do Loods 5 jsem opět jela, koukat alespoň na něco zajímavého, co by dodalo trošku duši celému prostoru. Velmi mne tentokrát zklamal Loods 5 v Amsterdamu, staré kousky tam nějak vymyzely a nejen ty. Zajímavý tam byl jen outlet Lood 5 , který se jmenuje Garage. Je v komplexu, kde je těch interiérových outletů víc...  tam jsem si uchodila nohy a vykoukala oči a aaaaach nad vším úžasným, většinou nedosažitelným buď roměrem nebo cenou...

tyhle barelové odpadkové koše se mi moc líbí...

a u Goodies by Tamara se jednou snad zblázním. Fotky BB miluju, taaak moc. Už roky mám výběr, který si chci nazvětšovat, použít v interiéru.

Pro mne můj projekt " Brigitte " , který jsem postavila na velkoplošné fotografii BB, pořád vede... asi nic lepšího už nikdy nevymyslím :)

a moje další touha x letá... matná černá retro 

lednice Smeg.

tenhle shop ve staré továrně, to bylo něco. Objekt působil strašidelně, až jsem se bála vejít... ovšem uvnitř!!! Vintage a retro nebe!!!

na tyhle původní židle z 60 let jsem koukala a toužila, ovšem ta cena! Ale zkrátka chápu, jsou to vzácné původní kousky, dnes vše od Arne Jacobsena, jsou už jen pseudo vyrobené série.

tyhle relax chvilky, poslouchání racků a pohoda v leže jsem strašně potřebovala. Toužila jsem jít do parku, užít si kavárny ve městě, jen tak posedět na pláži,. projít se bosýma nohama v písku.

Říkala jsem si jak pořád člověk všechno odkládá, pořád je něco důležitějšího... a čas plyne nebo spíš letí...

Příště bude více klidu... těším se moc na další cestu i na tento byt a jeho pohodovou atmosféru...

Ale něco kromě bytu jsme taky stihli, třeba skvělé muzeum, botanickou zahradu nebo dokonalé západy slunce na pláži... o tom někdy příště...

ještě, že to dítě má většinou skvělou náladu a přenáší ji i na ostaní :)

stolička za 6 euro z Ikea, potřebovala barvu... 

žlutá a červená? tak jo... těm autům to taky sluší... nakonec žlutá stolička, červená židle...

tahle venkovní dlažba kolem domu se mi taaak libí! 

v Ikea jsme nakoupili lněné povlaky ve výprodejovém koutku. Tohle je taky rozdíl mezi Ikea v ČR. Ty slevněné věci jsou tam už téměř za nic. Lněné povlaky za jedno euro apod.

výhled z okna na kanál, lodičky a vzadu začíná velký park... za parkem už jen krávy , ovce a výpadovka na dálnici...

úžasné jsou dopravní značky kolem domu... třeba výstražný trojúhelník " pozor kachny " no na kanálech jich je :) ... nebo kousek dál semafory pro koně, tedy jezdce na koni...

opuštěná paleta u výtahu, chtěla jsem na ní dát lístek s dotazem jestli je volná...  docela by se hodila :)

a další výlet do Loods 5, tentokrát jiný , ve Sliedrechtu, který je mnohem lepší než ten v Amsu.

Tabule " fear less " bereme, jsme ve spojení s Gabem přes telefon a vybíráme společně.

jo OMG, tady já se jednou pominu, ze všech těch krás!

tahle rezavá kráska, jela s náma do Leidenu... já ji říkám Gréta, je nádherná... pro Gaba láska na první pohled...

tenhle žebřík jsem táhla přes půl Loods, potom jsem ho někde ztratila a ve finále už nebyl čas ho jít hledat... snad tam na mně počká do příště. Ten jsem si tedy chtěla koupit domů. Krásná šířka, úžasné kovové trubky, nádherný... už jsem na něm viděla ty světýlka!

Koberec fičel do Leidenu, ten byl přesný, skvělý a poslední...

a pak už jen zase aaach nad vším tím krásným starým rezavým...

lampa skvělá, bereme... a abych ji Gabovi nezáviděla, vzala jsem si ji i domů. Plus skvělou stříbrnou mega žárovku, která neoslňuje...

a váhala jsem i nad bílou. Tyhle koberce ze splétané jemné kůže jsou velmi příjemné a krásné a cenově taaaak hodně přijatelné. 

aaach...

koberec úžasný!!! i když absolutně nepraktický :) samozřejmě, že na černém koberci jde vidět každé smítko... ovšem na tuhle podlahu? Jedině černá!

No, už asi po sté říkám, proč tam nechtěl ten beton, to by se kombinovalo!!!

stoličku nakonec Gabo střiknul žlutým sprejem...

sem tam trošku chaos :)

sušíme na požárním schodišti, které je vedle bytu... a je taaak krásné!

nemáme rolety, tak zatím deka :(

žlutou bundu si Gabo nekoupil, aby mu ladila ke stoličce... tu už má x let :)

do toho rohu vzadu, plánujeme rohový rozkládací gauč, inspirace od belgičanů z patra :) ale i tenhle malý rozkládací zatím slouží skvěle...

fotky na zdi z Gabovy oblíbené kavárny v Ostravě...

i večer, pohled z okna úžasný...

jediné světlo v kuchyni :) stropní zatím nevisí...

zeď čeká na velkoplošnou fotografii...

Gréta je elegantní kráska...

kdo židli má, ten bydlí...

tak téměř hotovo... chybí roleta, ještě nějaký úložný prostor, pár drobností... a hlavně velkoplošná černobílá fotografie.... gabo má výběr fotek, jednu z nich chce udělat velkoplošně jako tapetu, to celému prostoru dodá úplně jiný rozměr a atmosféru.  Záběr z rockového koncertu sedmdesátá léta Deep Purple.

A taky jsme viděli krásné černé tovární skřínky a rezavou stolní lampu...

A Gabo ještě bude ztvárňovat černým fixem z graffiti shopu apod.

Teď je rád, že má kde bydlet. Ve škole zápřah, takže nevyřešil zatím ani vysavač, půjčuje si od sousedky :)


Hezký večer,

i.