Oldwomen’s Blog

Táta nikdy nevstoupil do vody hlouběji, než bylo vidět dno. Často jsme si z něj kvůli tomu v dětství dělali legraci, že neumí plavat. Když měl vstoupit do vody hlouběji, tak jen tam, kde stačil, a jen když se držel nafukovací matrace. Byl voják a v červnu 1965 byl na pomoci při povodni na jižním Slovensku. Nikdy o zážitcích z rozvodněného Dunaje nevyprávěl. Nejsdílnější na téma povodně byl v jediné větě: „To nechceš zažít, vím, co voda dokáže.“ A trval na tom, abychom se naučili plavat. Když pak armáda zavedla povinné prověrky fyzické připravenosti, tak v již důchodovém věku limit v bazénu zdolal v pohodě a s pověstným prstem v nose. Divení bylo veliké. Doma i u útvaru. Táta dotazy smázl. Stačily mu na to věty dvě: „Umím plavat. Jen MUSÍM vidět dno“.
Máma svou první, a jedinou, velkou vodu zažila jako dítě v létě 1954. Vzpomínala na ní jako na žůžo dobrodrůžo, jak je evakuovali na lodičce a projížděli průjezdem a…. Babička při každém dešti bedlivě hlídala kanálek na dvoře a záchodovou mísu. Otava do stavení a hospodářství přišla právě tudy. Na téma „velká voda“ měla jediný příspěvek do diskuze: „Před vodou neutečeš.“
Mé dobromyslné špílce na téma táta plavec skončily v červenci 1997. To jsem na vlastní oči (i duši) zažila, co dovede Bečva. Tehdy pubertální dcera i na na vlastní kůži. Prázdniny a propršené dny. Pondělí po poledni bylo. Byla jsem na neschopence s boreliozou, měla jsem nudícího se puberťáka plný zuby. Vytasila jsem se s volňásky na plavecký bazén a obligátním „v šest doma“. A puboše tři dny nebylo. Nikomu nepřeju prožít podobné dny. Dopoledne jsem Bečvu cestou od lékaře přejížděla. Byla vysoká, ale stále v břehu. Po poledni, což jsem tehdy nevěděla, byla z břehu a již byla součástí plaveckého bazénu. Smečka puberťáků chtěla býti nápomocna, však to bylo TAKOVÉ dobrodružství a hrdinství, tak se brodila, sem tam už i plavala, Bečvou v ulicích a na pramici převáželi lidi ze zatopených přízemních domů do bezpečí. Pak je vypráskali hasiči, tak se stáhli do paneláku nejblíže k dění, ale stále ještě na suché zemi do domova jednoho z nich. Vyžrat ledničku a tak. Lednička i špajzka zely prázdnotou, paní domu sebrala veškeré zásoby a odnesla je evakuovaným z vesnic výše proti proudu, co byli ubytovaní na hřišti proti plavečáku. Že cestou domů nakoupí. Se jí cesta domů též trošku protáhla a hodně zkomplikovala. Evakuovali jí i s evakuovanými. Původně dobrovolně bezprizorná dítka zhodnotila, že zde je asi po srandě a že by bylo dobré se přesunout k plnějšímu krmítku – a zjistila, že jsou uvězněna, že řeka je ve výši vchodových dveří. To bylo tak nějak kolem páté odpolední. Já byla v nevědomosti a v klidu. Bydleli jsme na kopci a cca dva kilometry od řeky. V sedm jsem lehce znervózněla, kde ta potvora nedochvilná je. V osm večer jsem zaklapla dveře bytu, že si dítko vytáhnu za ucho a asi mu cestou za nedochvilnost i nafackuju. Bečva mi poklidně šplouchala u podrážek…..
Opadla, aby se přes železniční násep dalo z města přejít na sídliště, po dvou dlouhých dnech.
Manžel pak dost komplikovanými objížďkami odvezl dceru k našim. Máma nechápala, proč jsme jí neposadili na přímý vlak. Nějak nebyla schopna pobrat srolovaný asfalt na vozovkách, podemleté koleje, zatopené čekárny a vůbec tak nějak vše. Táta mlčel a od toho si spolu k sobě byli i beze slov nejblíž. Děda a vnučka.
Umím plavat a plavu dobře. Nepotřebuji vidět dno. Umím se v hluboké vodě svléknout ze svrchního oblečení, které by mne mohlo stahovat pod hladinu. Ale od devadesátého sedmého mám z volné vody obrovský respekt. Déle trvající déšť mi nedovoluje usnout. Stránku s hodnotami průtoků a výšky hladin v povodí Moravy mám trvale v liště prohlížeče. Stává se, že mne hodnoty paralyzují. Ne, nepropadám panice, nejsem hysterická. Jen nejsem schopna pracovat a musím, hodně často musím, se na stránku chodit dívat. Až do chvíle, kdy uváděné hodnoty začnou stagnovat a ještě lépe klesat. Nehlídám kanál ani záchod. Ale jsou dny, kdy se před spaním MUSÍM zajít podívat na hladinu nedalekého potoka. Step, ve které žiji, byla součástí lužních lesů.
Dcera umí plavat. Odmítá ale vstoupit do jakékoli vody mimo plavecký bazén. Bydlí od vody vysoko a daleko.
Myslím teď na všechny své přátele, známé, kolegy z kopců i nížin tuzemských i zahraničních. Zdá se, že jsme všichni relativně v bezpečí a pohodě. Doma a v suchu. I když sem tam voda šplouchá u vrátek, původně od břehu hodně daleko. Jen Terezce zůstalo jen to, co má aktuálně na sobě. Kousek od jejího bydliště se protrhla přehrada. Bydlela v přízemí a přílivová vlna JE rychlá.
Ano, babi, před vodou neutečeš.