constat

angličtina

výslovnost

• IPA: [ˈkɒnstat]

etymologie

Z latinského constat.

podstatné jméno

skloňování

pád \ číslo	singulár	plurál
nominativ	constat	constats

význam

1. (v právu) osvědčení o soudním zproštění povinnosti

fráze

• přísudková, adjektivní

význam

1. (odborně, v náboženství, knižně, vznešeně, v právu) platí beze všech pochyb, je naprosto jisté

antonyma

1. non constat

francouzština

výslovnost

• IPA: [kɔ̃s.ta]

etymologie

Z latinského constat.

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

pád \ číslo	singulár	plurál
nominativ	constat	constats

význam

1. úřední zjištění

latina

výslovnost

• IPA: [kɔːnstat]

sloveso (1)

význam

1. třetí osoba jednotného čísla indikativu přítomného času slovesa cōnstāre

související

• cōnstābat
• constet
• constitit
• constabit
• stat
• constaret

sloveso (2)

• neosobní
• bezpodmětové

význam

1. (constat + infinitiv) je obecně známo, jisto, potvrzeno