Lin Piao: Několik poznámek k teorii výrobních sil (Some notes on the theory of the productive forces)
10. února, 2009
Zdroj: Maoist Information Website
Do následující podoby uvedl: Duch mučedníka Tan Malaky
Lin Piao je obecně nejvíce spojován s politickou zprávou: „Ať žije vítězství lidové války“, kterou doručil 9. sjezdu Komunistické strany Číny a dále se slovy o Mao Ce-tungově myšlení jako o novém stadiu marxismu.
My zde nyní uvedeme krátký výtah z knihy Martina Ebona o Lin Piaovi. Předtím nám však dovolte jistý komentář.
V roce 2009 není možné, aby byli Lin Piao či Mao bráni jako individuální vůdci. Maoisté v 21. století jsou vědeckými komunisty se svou vlastní teoretickou a konkrétní analýzou, nikoli následovatelé Maa ve smyslu následování vůdce, jako kdyby byl Mao stále živý a vedl rozvíjející se hnutí. Vědečtí komunisté vědí, že Maovo myšlení reprezentuje nejrozvinutější stadium marxismu, a proto jsou maoisty[1], ale nezkoumají revoluci jen ve vztahu k Maovi, jako kdyby byl Mao jedinou osobou, která byla korektní. Lidé, kteří předkládají Linův životopis, vedou spory o historii a o okolnostech doprovázejících jeho smrt místo zkoumání jeho myšlenek, jsou směšní a absurdní. Ačkoli Lin už není dávno jako jednotlivec faktorem v jakémkoli boji, je pro tyto lidi důležitější jeho osoba než vědecky užitečné věci, které mohl říci.
Co je dnes zajímavého na Lin Piaovi? Jsou to v zásadě dvě věci:
1) jedinečnost a univerzálnost jeho díla
Pravděpodobně bychom o Lin Piaovi nehovořili, kdyby nebylo jeho dílo nějakým způsobem unikátní. Spis „Ať žije vítězství lidové války“ je jedinečný ve srovnání s jinými statěmi dostupnými například v angličtině. S publikováním níže uvedeného výtahu z díla Lin Piaa bychom mohli váhat snad jen kvůli tomu, že v angličtině jsou již nyní k dispozici jiné články z Peking Review a i další díla z období kulturní revoluce, která se zabývají teorií výrobních sil a materiálními stimuly.
2) sociální boje, které byly reflektovány Lin Piaovým dílem
V tomto kontextu není nějak zvláště relevantní, zda stál Lin osobně proti materiálním stimulům a osobně proti nim pozvedl rudý prapor, nýbrž jsou důležité boje v okolí, jež byly reflektovány Linovými slovy. Probíhal třídní boj proti materiálním stimulům a třídní boj proti Liu Šao-čchiho myšlenkám, nikoli boj mezi několika jednotlivci izolovanými od mas. Během Kulturní revoluce probíhal třídní boj proti teorii výrobních sil. Tedy, jestliže Lin pozvedl rudý prapor, bylo to kvůli tomu, že musel, neboť si to okolní třídní boj vyžadoval. Linovo dílo je výrazem třídního boje — to je korektní způsob, jak k němu přistupovat. (Podobně masové hnutí proti konfuciánství bylo důležitější než Lin jako jednotlivec. Toto hnutí bylo obrazem třídního boje.) Buržoazie, která jen pohledem zavadila o Kulturní revoluci, preferuje zdůrazňování konfliktu mezi byrokratickými jednotlivci, kteří pozvedávali rudý prapor jen proto, aby se navzájem vyeliminovali; jako kdyby neexistoval žádný třídní boj.
V úvahách o Lin Piaovi se mohou objevovat snahy o srovnání Lina a Maa; tyto tendence je možno pozorovat především u lidí, kteří jsou fascinováni jednotlivci a osobnostmi revoluce. Zda Linovy myšlenky byly více, či méně korektní než Maovi, zda Lin udělal více, nebo méně chyb než Mao — to jsou věci, o které se nestaráme a nevidíme žádný důvod se v této době zaměřovat na jakéhokoli jednotlivce. Klíčem je maoistická věda a relevantní díla, kupříkladu díla od autorů H. W. Edwarda a Arghiri Emmanuela. Výzkum chyb a praxe Lin Piaa jako jednotlivce by měl být spojen pouze se závěry univerzálního významu; jinak se jedná jen o zádumčivý výzkum, který marxismu nepřináší nic nového. Podle našeho názoru se takto marxismus dělat nedá. Z diskuse o Lin Piaově roli, chybách nebo zásluhách by měla vyplynout poučení, která jsou nová, nebo která naopak potvrzují předchozí poučení. Mnoho lidí hovořících o Linovi jako o jednotlivci nespojuje takovou diskusi s produkcí čehokoli nového, nějakého univerzálního poznatku. Žádné poučení nevyvodí z Linovy praxe nebo z jeho myšlenek. Lin je často atakován jako způsob útoku na maoismus, co se týče definice hlavního rozporu, lidové války, Spojené diktatury proletariátu utlačovaných národů, konkrétní analýzy třídní struktury a politiky v Prvním světě.
Navíc je zajímavé, že většina těch, co se zaměřují na kritiku Lina bez ohledu na antikonfuciánskou kampaň a vytvoření teorie o existenci nové buržoazie ve straně, nemá žádné sociální vysvětlení toho, jak se odehrála kontrarevoluce v Číně, žádnou vědeckou analýzu třídní struktury v Prvním světě a žádnou konzistentní a rozvinutou analýzu v dalších oblastech.
Ve výňatku níže označuje Lin Kulturní revoluci jako věc, kterou Sovětský svaz „neměl“. Stejně jako Mao a další i Lin uznal, že neexistoval žádný historický precedens pro Kulturní revoluci. Kulturní revoluce a masové boje proti nové buržoazii ve straně byly nové v marxismu-leninismu. Nová buržoazie se rozvinula v komunistické straně za socialismu a bylo nutné, aby byla poražena masami.
Výňatek níže se též výslovně vypořádává s revizionistickou teorií výrobních sil, jež byla podporována novou buržoazií v Komunistické straně Číny. Základem této teorie je myšlenka, že národy musí nejdříve v ekonomickém rozvoji dohonit nejvyspělejší a nejvíce parazitické imperialistické země, a pak se teprve mohou posunout směrem ke komunismu. Tato idea je vyjádřena, zvláště dnes, v myšlence, že technologie a technické aspekty jsou hlavní věcí určující bohatství a rozdíly v životním standardu mezi národy a že zdokonalování technologií a produkčních technik může umožnit vyrovnání až na stejnou úroveň, jakou mají imperialistické národy, a to bez jakéhokoli snížení úrovně (máme na mysli životní úrovně, stupně konzumerismu, stupně zatěžování životního prostředí) imperialistických národů. Ekvivalentně, hlavní myšlenka říká, že výrobní vztahy mohou být podřízeny výrobním silám. Výrobní síly jsou viděny jako primární věc a ekonomický rozvoj by se měl podle této teorie konat bez transformace výrobních vztahů a bez třídního boje. Další součástí teorie výrobních sil je idea, že rozdíly ve mzdách by měly být akceptovány tak dlouho, dokud probíhá rozvoj. Tato teorie je nazývána „revizionistická“, jestliže je podporována a hlásána jako marxistická. Revizionisté spoléhají nejen na materiální stimuly a příjmovou diferenciaci, ale také na ziskové stimuly, nikoli na plánování. Mezi utlačovanými národy je teorie výrobních sil „marxistickou“ součástí ideologie schvalující neokolonialismus, zatemňující mezinárodní vykořisťování a výrobní vztahy, které existují ve světě ekonomie.
Na jednu stranu technologie šetří práci. Tedy, technologický pokrok může být uznán jako žádoucí. Skutečně, technologický pokrok může vylepšit národní pozici v mezinárodních ekonomických vztazích, ale nikoli rostoucím vyrovnáváním na úroveň imperialistických zemí, nýbrž tzv. klesajícím vyrovnáváním, tzn. snižováním úrovně imperialistických zemí. Na druhou stranu je nesprávná hypotéza, že technologie jsou nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím ekonomické podmínky národa nebo že jsou hybatelem směrem ke komunismu. Mezinárodní mzdové rozdíly také hrají roli a, jak ukázal Arghiri Emmanuel, mohou hrát dokonce větší roli než samotné technologie, co se týče bohatství různých národů. Ignorování vlivu mezinárodních ekonomických vztahů na národní ekonomiku vede k pragmatismu v národohospodářské politice ve Třetím světě a k usilování o dosažení životního standardu Prvního světa. Během Velké proletářské kulturní revoluce byl obecně kladen důraz na politiku společenského plánování. Větším problémem na cestě směrem ke komunismu nebyl nedostatek technologií, nýbrž nedostatek politického rozvoje
Jak Lin Piao zmiňuje, práce je ve srovnání s technologiemi primárním aspektem v produkci. V širším smyslu to znamená, že práce je ten faktor, který vysvětluje viditelné rozdíly v ekonomických podmínkách mezi národy. Ekonomické podmínky Prvního světa zobrazují přivlastňování práce Třetího světa, nikoli použití samotných technologií. Lin Piao ve výňatku níže klade důraz na politický rozvoj mas jako na fundamentální faktor v zabránění kontrarevoluční restaurace. Stejně jako Mao a další maoisté během kulturní revoluce a uvnitř hnutí, které chtělo svrhnout vrcholné funkcionáře ve straně pracující pro obnovu kapitalismu, se Lin domníval, že materiální stimuly mají v danou dobu negativní vliv na pohled a mentalitu mas — i když byly tyto stimuly relativně malé ve srovnání se zahraničím. Dnes sociál-imperialisté nazývající se maoisté bojují za ještě vyšší životní standard tzv. dělnické třídy a středních vrstev parazitických imperialistických národů než byl ten, o kterém sníval Liu Šao-čchi, že by byl možný uskutečnit prostřednictvím materiálních stimulů. Není žádný revoluční vzestup v Prvním světě; přesto dělnická byrokracie a maloburžoazní pseudokomunisté, kteří nikdy skutečně nestudovali marxistickou ekonomii a pracovní teorii hodnoty, podporují takové rozvržení mezd, ve kterém průměrní lidé z Prvního světa dostanou příjmy několikrát větší, než jsou nejvyšší mzdy dělníků ve Třetím světě.
Slibovaný výtah z díla
Zdroj: Martin Ebon, Lin Piao: The Life and Writings of China’s New Ruler, New York, Stein and Day, 1970, str. 272-273
Pozn. Text v hranatých závorkách je v původní Ebonově knize.
[K Ústřednímu výboru Skupiny Kulturní revoluce:] Vaše práce byla zablokována obtížemi. Hnutí začalo energicky, ale pak přišla studená sprcha. Předseda obrátil situaci. Jinak by Kulturní revoluce byla přerušena, buržoazie by získala větší moc a my bychom utrpěli porážku. Musíme vykořenit buržoazní ideje, …, vymazat staré myšlenky. … Na jednu stranu musíme začít s materiální stránkou — zvětšit objem produkce a rozvinout technologie — na druhou stranu musíme začít s duchovní stránkou — změnit myšlení člověka. Důležitým faktorem v produkci je člověk a my musíme rozvinout lidský faktor, změnit myšlenky, ideje a koncepty a zvýšit smysl zodpovědnosti ke společnosti. Je to jednodušší říci než udělat. Změnit člověka můžeme jen prostřednictvím mnoha bojů, kritik, pochval a hlavního boje na ideologické frontě.
Boj pokračuje a vyvíjí se z nižších stupňů do vyšších stadií na dvou frontách, materiální a duchovní frontě. Naše Skupina Kulturní revoluce se stará především o duchovní frontu, ale současně postupujeme na obou frontách. Myšlení Mao Ce-tunga je lokomotivou našeho pokroku na obou frontách. Musíme postupovat jako vlak podél dvou kolejnic. Nesmíme podporovat materiální stimuly jako revizionisté, jinak budeme donuceni se vrátit ke starým pořádkům. Do popředí musíme umístit myšlení Mao Ce-tunga a pevně jej uchopit jako duchovní zbraň a vybojovat tuto bitvu až do konce. Jestliže zvítězíme v našich myslích, pak vyhrajeme válku proti materiálním stimulům. Vy, soudruzi, jste hráli důležitou roli v posledních několika měsících. A doufám, že budete hrát ještě větší roli. Samozřejmě nedovolíme příchod studené sprchy a Předseda uvidí, že situace se obrátila. …
Velká kulturní revoluce je podnik, který nebyl předtím vyzkoušen. Sovětský svaz ji neměl. …
Nyní se rybí oči pletou s perlami a naším úkolem je oddělit je od sebe. Perly musíme předat masám dělníků a rolníků. Tak se stanou lidé vzdělanými a kulturními a uvidí před sebou šťastnou budoucnost. Pokud jsou perly smíchány s rybíma očima, budeme mít obtíže ve výběru perel. Nyní musíme lidem říci, že myšlení Mao Ce-tunga je perla, a my musíme nést zodpovědnost.
[1] Některé lidi mohou termíny „maoisté“, „maoismus“ poplést, neboť si pod těmito pojmy vybaví spíše oddané osobní stoupence (fanoušky) Mao Ce-tunga. Tyto termíny jsou možná trochu nelogické, avšak v marxismu má takové pojmenování historickou tradici, viz např. samotný termín marxismus nebo také leninismus. Zde se tedy spíše řídíme tradicí než logikou
$ionistická invaze do pásma Gazy — nový holocaust
9. ledna, 2009
autor: Duch Sultan-Galiyeva
V I$raeli se blíží období voleb. Proto přichází pro vládnoucí stranu Kadima pravý čas na zabíjení Palestinců. Jak jinak může I$raelcům dokázat svou krvežíznivou kvalifikaci k vládnutí. Průzkumy ukazují, že tento politický manévr dělá divy s i$raelskou veřejností — jak typické v dominantně kolonizačních národech. 81 % I$raelců podporuje ohavné masakry v Gaze. (1) Kromě volebních úmyslů má Kadima i další cíle, které jsou snadno odhadnutelné. Usiluje zřejmě o svržení vlády Hamasu v pásmu Gazy.
V sobotu 27.12. 2008 byl zahájen výše zmíněný i$raelský masakr obyvatel pásma Gazy. Od tohoto dne jsou bombardována hustě obydlená města a vesnice v Gaze, uprchlické tábory, mešity, univerzity a vládní budovy. $ionistická agrese si za deset dnů trvání vyžádala již přes 520 životů (včetně dětí) a přinejmenším 2.500 zraněných občanů. (2) (Dnes jsou tato čísla opět o mnoho vyšší). 3.1. 2009 byla zahájena pozemní operace i$raelské armády. Letecké údery zejména na předměstí Gazy neustávají.
Solidarita přichází převážně z islámských zemí Třetího světa
29.12. 2008 se konala v Teheránu několikatisícová demonstrace proti i$raelské agresi. Írán tento den vyhlásil jako národní den smutku na znamení solidarity s palestinským lidem. Íránský ministr zdravotnictví prohlásil, že je připraven vyslat 1.000 lékařů a zdravotníků do pásma Gazy, aby pomohli svým soudruhům v ošetřování zraněných. Reprezentant Hamasu Dr. Abu Osama Abdul Moti uvítal íránskou pomoc a poznamenal, že nemocnice v Gaze velmi trpí nedostatkem zdravotnického personálu i materiálu. Dále se konaly protestní demonstrace např. v Egyptě, Pákistánu, Nigérii nebo Libanonu. Snad početně největší demonstrace se konala v Turecku (té se zúčastnilo až na 1.000.000 lidí). Představitel libanonského Hizballáhu Hasan Nasralláh vyzval davy arabského a islámského světa, aby povstaly na podporu Gazy. Tisíce Nigerijců vyšly v pondělí 29.12. 2008 do ulic, aby protestovaly proti pogromu v pásmu Gazy. V Jemenu rozzuření demonstranti pronikli na egyptskou ambasádu, kde vztyčili palestinské vlajky. Bezpečnostní složky nedokázaly ani za použití slzného plynu zadržet tisíce demonstrantů. (3) (4)
Co agresi předcházelo (stručně)
Trochu si zrekapitulujme nedávnou historii. V roce 2006 vyhrál Hamas volby do Palestinské legislativní rady (PLC); z celkového počtu 132 mandátů obdržel 74, tedy nadpoloviční většinu. (5) Hamas (premiér Ismail Haneyya) sestavil vládu, kterou však neuznal I$rael a U$A společně s národními zrádci. Po několika měsících napětí mezi prozápadním poraženým Fatahem a radikálním antiimperialistickým Hamasem vypukl otevřený konflikt. Rozbuškou se staly události z konce roku 2006, kdy palestinské bezpečnostní síly začaly střílet na shromáždění Hamasu v Ramallahu. V únoru 2007 došlo k dohodě mezi Fatahem a Hamasem. Posléze byla sestavena nová vláda jednoty (trvání: březen až červen 2007). Ve vládě byl zastoupen jak Hamas, tak Fatah a i další subjekty zúčastněné v PLC. Boje však vypukly nanovo a v červnu 2007 byl palestinským prezidentem Abbasem vyhlášen výjimečný stav a odvolána vláda jednoty. Abbas následně jmenoval novým premiérem Salama Fayyadu (dosud zastával funkci ministra financí), prozápadní loutku. Jeho vláda nyní spravuje Západní břeh (Jordánu), zatímco v pásmu Gazy si Hamas dokázal udržet moc, mimo jiné díky obrovské podpoře palestinského obyvatelstva, zejména proletariátu. Premiérem vlády Hamasu v pásmu Gazy je nadále Ismail Haneyya. I$raelská vláda se nejspíše domnívá, že svou agresí dosáhne poklesu popularity Hamasu.
Palestinský odpor žije
Hamas vyhlásil, že nikdy nevztyčí bílou vlajku. Jeden z politických vůdců Hamasu Dr. Ismail Radwan v úterý 30.12. 2008 řekl, že bombardování mešit, univerzit, charitativních a občanských institucí a domů civilistů ukazuje na „špinavou, rasistickou, barbarskou a teroristickou podobu izraelské okupace“. Ozbrojené křídlo Hamasu — Brigády al-Qassam — vyzvalo k odplatě za agresi. (6) Ozbrojené křídlo Lidové fronty za osvobození Palestiny (PFLP) — Brigády Abu Ali Mustafy — prohlásilo, že jeho bojovníci budou dále pokračovat v odporu proti okupantovi. Ve svém prohlášení uvedlo: „Jsme soudruzi Guevara Gazy, Walid al-Ghoula, Muin al-Masriho a mučedníka Abu Ali Mustafy, pokračujeme v jejich cestě a principech a jsme zavázáni dosáhnout vítězství na bitevním poli…“
I$raelem protiprávně uvězněný generální tajemník PFLP Ahmad Sa’adat vydal ze své vězeňské cely dne 5.1. 2009 prohlášení, ve kterém vyzývá palestinský odpor, aby se sjednotil a z Gazy se stalo pohřebiště okupačních vojáků. Aziz Dweik z Hamasu a Marwan Barghouthi z Fatahu, kteří byli též uvězněni I$raelem, vydali podobná prohlášení. (7)
I$raelské síly systematicky vraždí nejlepší syny a dcery palestinského národa, představitele odbojových hnutí — Hamasu, PFLP a dalších. Tváří v tvář těmto skutečnostem přichází pomatená proi$raelská prohlášení od členů české loutkové vlády, např. šéfa americkkké (pardon české) diplomacie Karla $chwarzenberga, který označil za viníka konfliktu Hamas. Sajf Islám Kaddáfí si oprávněně vynucuje omluvu Prahy za označení i$raelské invaze jako obranné akce.
Kondolence
Vyjadřujeme upřímnou soustrast milujícím těch, kteří byli v posledních dnech zabiti i$raelskou agresí podporovanou U$A. Neumíme si představit bolest, kterou prožíváte. Těšíme se na den, kdy budete moci žít svobodně a nebudete muset čelit neustálé hrozbě agrese a útlaku.
Ať žije palestinský národní a islámský odpor, ať žije Hamas a další složky rezistence!
Victory to the Third World!
=================
Poznámky:
(1) http://www.jpost.com/servlet/Satellite?cid=1230733139903&pagename=JPost%2FJPArticle%2FShowFull
(2) http://www.palestine-info.co.uk/en/default.aspx?xyz=U6Qq7k%2bcOd87MDI46m9rUxJEpMO%2bi1s7cpT11i5x9agqWaV0e9WJ%2fMMme7jj22WkQpyDRS50AoLJgnFOSVtb4VPiYicEbrtEUR3z3x6CJYArtfFClMwBpq3I45bs88zcZtcxS%2fZzsco%3d
(3) http://www.ceskenoviny.cz/svet/index_view.php?id=352048
(4) http://www.palestine-info.co.uk/en/default.aspx?xyz=U6Qq7k%2bcOd87MDI46m9rUxJEpMO%2bi1s70iEMOfskvZurQog5de95eGvH9dfZ3D83hvQn2yhZ3hSBf2uN1kFK0k6H5MwEiIZkPmei8BZ2Fd6hjdN0ZsXpjTBW3uvR0095y57VH%2bwu3s0%3d
http://www.palestine-info.co.uk/en/default.aspx?xyz=U6Qq7k%2bcOd87MDI46m9rUxJEpMO%2bi1s7al8Q8UaSPcJFG%2blRCYIOU%2f96h2bKT91xZbNiK3AF1mgPFJVoWBQnPGiWhN2407HsWdTPGzPxRPV2OhxjKFYnx67pDi3bmYkqlIQ8xSmfxHw%3d
(5) http://www.elections.ps/pdf/Final_Result_distribution_of_PLC_seats-EN2.pdf
(6) http://www.palestine-info.co.uk/en/default.aspx?xyz=U6Qq7k%2bcOd87MDI46m9rUxJEpMO%2bi1s7X2kHp7CHF2BORnVmdSNIJCycDlFtOdIFtfoplNONVzG9CxQM1pHiBlLz8E93ZhkaJdIaw%2fJForECuLcTD3Bxl1xHHFNKSenkN%2fKBudZkSWc%3d
(7)
http://www.pflp.ps/english/?q=general-secretary-turn-gaza-graveyard-occupation-s
První výročí Prohlášení Východu Slunce (One year anniversary of the Sunrise statement)
3. ledna, 2009

zdroj: http://monkeysmashesheaven.wordpress.com
Je to již rok, co revoluční hnutí deklarovalo maoismus-third worldismus jako čtvrté a zatím poslední stadium revoluční vědy. V uplynulém roce bylo dosaženo mnoha vítězství. Maoistické hnutí rostlo v Severní Americe, Evropě a nejdůležitěji ve Třetím světě. Maoismus-third worldismus ukázal svou sílu jakožto revoluční ideologie budoucnosti.
Projevili jsme se jako jediní skuteční dědicové Kulturní revoluce. Vedli jsme boj proti jakémukoli druhu revizionismu, zvláště novému modernímu revizionismu. Maoismus-third worldismus je lékem na first worldismus, revizionistický jed, který zevnitř zničil mezinárodní komunistické hnutí. Maoismus-third worldismus stojí nad uctíváním, dogmatismem a pseudointelektuálním odpadem přicházejícím z prvosvětového „maoistického“ tábora. Očekáváme vzestup další velké vlny lidových bojů, vedených maoismem-third worldismem, za účelem zničení Prvního světa.
Ať žije maoismus-third worldismus!
Ať žije vítězství lidové války!
People’s University
7. prosince, 2008
Skupina „Communism can’t be killed“ vítá vznik Lidové univerzity (People’s University). Její založení je důležitým krokem v rozvíjení revoluční maoistické vědy. Přejeme hodně úspěchů ve vědecké práci!
Odkaz je zde: Lidová univerzita (People’s University)

zdroj: http://raimd.wordpress.com, překlad a úprava MS9
Není to tak dávno, co se středem pozornosti médií stala zpráva liberální aktivistické skupiny „Směrem ke svobodě“ (Toward Freedom). Tato zpráva pojednává o válce, jíž se také někdy přezdívá „PlayStationová válka“. Popisuje, jak zájem o klíčový minerál potřebný pro výrobu herní konzole Sony PlayStation 2 byl řídící silou v pokračujících válkách v Demokratické republice Kongo (DR Kongo). Příběhy o rostoucích požadavcích na tento kov — nazývaný coltan — a o válkách v subsaharské Africe, které jsou důsledkem tohoto zvýšeného zájmu, nejsou nic nového (1). Nové je v této zprávě to, že spojuje daný konflikt s jedním specifickým spotřebním produktem.
Herní konzole PlayStation, stejně jako mnoho jiných výrobků na trhu, je výhradně určena pro volný čas a zábavu. Cena PlayStation v hodnotě stovek dolarů a jeho popularita mezi spotřebiteli v Americe a v dalších zemích Prvního světa je důsledkem volného času a použitelného příjmu dostupného pro Američany. Souběžně s herní konzolí se produkuje tisíce videoher, mnoho fan časopisů a webových stránek. Podle Asociace zábavního softwaru činil v roce 2007 obrat z prodeje videoher 9,5 miliardy dolarů. Desítky tisíc lidí jsou zaměstnány v tomto průmyslu a starají se o to, aby vyšli vstříc přáním a požadavkům spotřebitelů (2). Videohry jsou jen jedním vedlejším produktem imperialistického parazitismu a konkrétně v případě PlayStation se jedná o přímého účastníka a přispěvatele války a utrpení.
Imperialismus je systém založený na vykořisťování a válkách. Výrobní cyklus PlayStation ilustruje zběsilé krveprolití a vykořisťování, které s sebou přináší imperialismus, a parazitismus, jenž sytí v centru imperialistické národy.
Africká světová válka a PlayStation
Do konfliktu známého jako Africká světová válka se zapojilo celkem osm národů a přes 25 milicí. Během deseti let konflikt zabil a vyhnal z domova miliony lidí a jeho vliv trvá dodnes. Podle „Směrem ke svobodě“ se tato válka nechvalně proslavila jako „PlayStationová válka“. Skupina uvádí:
„Takové pojmenování se začalo používat kvůli černému minerálu nazývanému coltan. Rozsáhlé svědectví ukazuje, že během války stálo za rozkrádáním coltanu a jeho pašováním z Demokratické republiky Kongo stovky milionů dolarů. OSN a některé nevládní organizace tvrdí, že nejaktivnějšími zloději byla armáda Rwandy, několik milicí podporovaných rwandskou vládou a bezpočet západních těžařských společností, těžařští zprostředkovatelé a zpracovatelé kovů, kteří údajně spolupracovali s rwandskými frakcemi…. A zatímco již obvinění z krádeží a drancování zásob coltanu za účelem velkých tržeb vypadá dostatečně nechutně, OSN dále objevilo, že rwandská vojska a rebelové používali vězně války a děti k těžbě tohoto „černého zlata“.
„Děti v Kongu byly posílány do dolu za smrtí, aby děti v Evropě a Americe mohli zabíjet imaginární nepřátele ve svých pokojíčcích,“ řekl britský politik Oona King, jenž byl v letech 1997 až 2005 členem Parlamentu.“ (3)
Z coltanu se získává tantal, který se používá na výrobu kondenzátorů pro drobná elektronická zařízení. Až kolem 80 % světových zásob coltanu se nachází na území DR Kongo (4). Stovky milionů dolarů stálo za tím, že byl tento černý minerál během války kraden a pašován z DR Kongo za účelem uspokojení rostoucí poptávky po elektronických zařízeních, jako jsou mobilní telefony, laptopy, iPod přehrávače a herní konzole.
Rwandská armáda a s ní spřízněné milice násilně převzaly v DR Kongo pozemky s coltanovými doly. Vyšetřování OSN obvinilo západní těžařské společnosti:
„… přímo i nepřímo natankovali válku, jež ochromila vládu DR Kongo, a používaly konflikt k levnému odčerpávání coltanu z Konga.“
Skupina „Směrem ke svobodě“ dále uvádí:
„David Barouski, badatel a žurnalista z Wisconsinu, říká, že je jisté, že coltan z tohoto konfliktu je také v SONY herních konzolích po celém světě. ‚Představení produktu společnosti SONY PlayStation 2 (jaro 2000) bylo součástí obrovského zvýšení zájmu o coltan, jenž se datuje na začátek roku 1999,‘ řekl Barouski, který byl bezprostředním svědkem chaosu ve východní části DR Kongo.“
Společnost Sony se samozřejmě začala ohánět hodnověrným alibi. Nemůže přece reálně vědět, odkud všechny součásti pochází. Brrr!
Dlouhá historie imperialistického vměšování v Kongu
DR Kongo vykazuje na hlavu jeden z nejnižších příjmů na světě, a to i přesto, že je země hodně bohatá na nerostné zdroje. Příčina tohoto rozporu je skryta v její dlouhé historii oběti imperialistické intervence. Byla dlouho místem rozkrádání, drancování a vraždění pod taktovkou U$A a západního imperialismu. Kdysi byla známá jako Belgické Kongo — podle svého bývalého koloniálního pána. Nezávislosti na Belgii dosáhla v roce 1961. Jejím prvním vůdcem se po získání nezávislosti stal Patrice Lumumba, který 80 let koloniálního útlaku popsal jako „ponižující otroctví, jenž bylo násilím nad námi zavedeno“ (5). Lumumba, národní vůdce až příliš nezávislý na americkkkých imperiálních zájmech, se krátce po převzetí moci stal obětí vraždy řízené CIA a belgickou tajnou službou. Vláda Lumumby byla nahrazena patolízalskou kleptokracií vedenou generálem Josephem Mobutem, velitelem národní armády. Mobutu a jeho kamarádi kradli miliardy a olupovali stát, který přejmenovali na Zair; ve stejnou dobu hladověly miliony jeho občanů. Během studené války dovolil Mobutu CIA volně používat Zair jako prostředníka v destabilizaci zbytku regionu pro americkkké zájmy proti SSSR.
Po skončení studené války nebyl již Mobutu pro imperialisty užitečný, a tak byl v roce 1997 nakonec svržen. Byl nahrazen dalším pěšákem imperialistů. Stát přejmenovaný na Demokratickou republiku Kongo byl veden prezidentem Kabilou, který sjednal obchodní dohody se západními a americkkkými těžařskými společnostmi o jejich přístupu k drahocenným dolům. Měl podporu sousedních armád, které se chtěly dostat ke konžským nerostným zdrojům. Pětiletá válka, která oficiálně skončila roku 2003 je známá jako Africká světová válka, nejkrvavější od druhé světové války. V jejím důsledku dosud zemřelo přes 5 milionů lidí. To je jen jeden z projevů smutného dědictví imperialismu v tomto regionu.
Kdo si hraje, kdo pracuje? Sweatshopy na výrobu elektroniky
Jako téměř všechny spotřební produkty jsou PlayStation a další elektronika zhotovovány ve sweatshopech ve Třetím světě, kde se s výhodou využívá levné pracovní síly a nedostatku regulací.
Média uvádí, že společnost Sony uzavřela v roce 2007 smlouvu s Foxconnem, tchai-wanským dodavatelem, jenž má továrny v Číně, za účelem výroby nové herní konzole PlayStation 3 (6). Jiné zprávy o továrnách Foxconnu, které pro změnu sestavují iPod přehrávače, indikují, že takovéto různé hračky jsou vyráběny právě zde. Jedna továrna v Číně pojme i 200.000 dělníků; Foxconn vyzývá občany starší 16-ti let, aby se u něj ucházeli o místo. (7):
„V Longua pracují dělníci 15 hodin denně a sestavují iPod přehrávače; vydělají si obvykle kolem 50 dolarů měsíčně. Když nestojí u montážní linky, žijí v izolovaných noclehárnách. Každá pojme 100 lidí; platí sem zákaz vstupu pro návštěvníky z okolního světa. Dělníci mají dovoleno jen ‚několik málo věcí‘ a ‚kbelík na vyprání svého prádla‘.“
Od jednoho dělníka:
„‚Musíme pracovat hodně tvrdě a jsem vždycky velmi unavený. Je to jako v armádě,‘ řekl Mailu Zang Lan, jeden z dělníků v Longhua. ‚Nutí nás stát po dobu několika hodin. Když se pohneme, jsme potrestáni tím, že musíme stát ještě déle.'“
Zdroj uvádí, že produkt iPod Nano je montován v pětiposchoďové továrně, která je hlídána ozbrojenými policisty. Super-štíhlý digitální přehrávač hudby prý obsahuje přes 400 součástek, které přicházejí od výrobců komponent z celého světa (8).
Jiná továrna v Suzhou, v Šanghaji, která vyrábí iPod přehrávače, je kompletně obehnána ostnatými dráty. Dělníci si domu odnesou 99 dolarů měsíčně, avšak polovina z tohoto příjmu jde na jídlo a ubytování, které si dělníci musí hradit sami. Jeden hlídač sdělil, že montážní linky, kde se kompletují iPod přehrávače, jsou obsazeny především dělnicemi, jelikož je továrna považuje za poctivější než mužské pracovníky. Čína, nyní pod kapitalistickým imperialistickým vykořisťováním, je nabízena pro své „nízké mzdy, dlouhou pracovní dobu a průmyslovou diskrétnost, což dělá zemi atraktivní pro obchod, zvláště když roste konkurence a spotřebitelské očekávání nutí společnosti prodávat své výrobky za nižší ceny (9).“
Konec hry
„Americkkký imperialismus bere výrobky vytvořené vykořisťovanou pracovní silou ve Třetím světě a nabízí je americkkkým aristokratickým ‚dělníkům.‘ Američtí ‚dělníci‘ používají své nafouknuté mzdy na nákup těchto výrobků, a tak se pro celkový systém dělá možnou finální realizace zisku. Tímto způsobem používá Amerikkka globální vykořisťování k udržení své domácí nákupní ekonomiky v oběhu a umožňuje celému národu se konstituovat v parazity“ – Parazitismus: Ekonomika imperialismu (RAIMD) (10)
Americkkká ekonomika je ekonomikou služeb. Bohatství této země pochází z vykořisťování zdrojů a práce mimo její hranice; téměř všichni Američané tak mohou žít své pohodlné životy. PlayStation není výjimkou. Miliony zemřely a miliardy trpí kvůli tvé zábavě. Světová většina se za takový stav věcí nebude stavět příliš dlouhou dobu.
Americkkký imperialismus nakonec prohraje.
========================================================================
Poznámky
1) http://www.projectcensored.org/top-stories/articles/5-high-tech-genocide-in-congo
2) http://www.theesa.com/facts/index.asp
3) Lasker, John. “Inside Africa’s Playstation War.” Toward Freedom, July 08, 2008.
http://towardfreedom.com/home/content/view/1352/1. Všechny informace o DR Kongo a herních konzolích PlayStation jsou kromě několika zmíněných poznámek z článku Toward Freedom.
4) http://sitemaker.umich.edu/section002group3/coltan_mining_in_democratic_republic_of
_the_congo
5) http://www.globalpolicy.org/empire/history/2007/0627kinshasa.htm
6) http://www.mydigitallife.info/2007/09/18/sony-appointed-foxconn-for-ps3-console-manufacturing/
7)
http://www.appleinsider.com/articles/06/06/12/ipod_city_inside_apples_ipod_factories.html
8 ) Tamtéž
9) Tamtéž
10) http://raimd.wordpress.com/2007/06/22/parasitism-the-economics-of-imperialism/
Drahý maoisto-third worldisto… reproletarizace (Dear Maoist-Third Worldist… reproletarization)
8. srpna, 2008

Zdroj: http://monkeysmashesheaven.wordpress.com, překlad MS4
Drahý maoisto-third worldisto,
Souběžně s tím, jak společně studujeme maoismus-third worldismus, vyvstává uvnitř naší komunity významný ideologický problém v podobě hluboce zakořeněného přesvědčení, že se postupně rozpadá dosavadní spojenectví dělnické aristokracie s buržoazií, že vlivem naší „recese“ nastává reproletarizace populace. Dále, ačkoli mnoho soudruhů souhlasí, že je v současné době americkkký „proletariát“ součástí vykořisťovatelských tříd, přesto se domnívá, že organizování americkkkých „dělníků“ je stále nutné, a to z důvodu rychle postupující reproletarizace populace. Někteří z nás argumentují opačně, a to, že není žádná vážná strukturální krize imperialismu U$A a že žádný trend nenasvědčuje tomu, že by společnost směřovala k reproletarizaci. Nuže, naše otázka má dvě strany:
1) Jaké statistické nebo teoretické zdroje by nám pomohly ve vyvrácení teorie, že „recese“ rozbije svazek mezi buržoazií a dělnickou aristokracií a jaké zdroje by nám pomohly ukázat, že v dohledné budoucnosti bude americkkký „proletariát“ stále součástí vykořisťovatelských tříd?
2) Bude v případě, že opravdu nastává reproletarizace populace, i když se takový trend jeví jako velmi pomalý, stále nutná Spojená diktatura proletariátu utlačovaných národů – JDPON? Někteří z nás si myslí, že jí bude i v takovém případě stále potřeba, a to vzhledem k zuřivému sociálšovinismu ukrytému v nadstavbě imperialismu U$A.
První otázka pochází od důslednějších maoist-third worldistických sil v našem kolektivu a druhá je od těch, kteří stále nejsou zcela přesvědčeni o správnosti těchto postojů.
Na závěr bych chtěl sdělit, že jsme přesvědčeni, že náš teoretický boj uvnitř kolektivu je prospěšný a zdravý. Neusilujeme totiž o soudruhy, kteří se stanou MTW jednoduše proto, aby následovali zbytek, nýbrž o ty, kteří zcela porozumí MTW a budou přesvědčeni o jeho životnosti.
S pozdravem
Anon
*
Soudruzi,
Je dobře, že váš kolektiv diskutuje o těchto otázkách. Souhlasíme, že soudruzi by si měli osvojit M-TWismus seriózním porozuměním daným problémům a sami by se měli přesvědčit o jeho správnosti a nikoli následovat M-TWismus kvůli tomu, že jiní lidé tak činí. Budeme vás podporovat ve vašem boji, dokud se bude jevit, že se do něj promítá pokrok.
Jak více a více lidí začíná akceptovat naši korektní analýzu prvosvětového parazitismu, všimli jsme si nového druhu prvosvětového šovinismu v „M-TWistickém“ pláštíku, který bez jakéhokoli důkazu tvrdí, že se dělnická aristokracie reproletarizuje a že absorbuje socialistické uvědomění. Reproletarizace populace nastane, jakmile proud super-zisků do Prvního světa začne rapidně řídnout, avšak není žádný důvod si myslet, že dělnická aristokracie pokorně akceptuje svůj nový proletářský status. Vykořisťovatelské třídy směřující ke své porážce vždy intenzivně bojovaly za své udržení, za své přežití. Od dělnické aristokracie — která je součástí prvosvětové buržoazie — můžeme tedy očekávat její obrat k fašismu jako pokus o zadržení mezinárodního proletariátu v jeho snaze svrhnout imperialismus. Jsou takové předzvěsti, že tento obrat již probíhá, například v podobě fašistického hnutí kolem americkkké tzv. „hranice“ s Mexikem.
My jsme si již opatřili početné statistické a teoretické zdroje, které se vztahují ke statusu americkkké dělnické aristokracie. Mohli byste tedy například upozornit na obrovský nesoulad mezi průměrnou „mzdou“ v U$A a mezinárodní hodnotou práce, který naznačuje, že by věci musely jít ještě mnohem hůře, než by byl ohrožen vykořisťovatelský status Američanů. Mohli byste také zdůraznit, že více než 80 % americkkkých „dělníků“ je v neproduktivním sektoru, což je situace, která by byla neudržitelná, když by byly $pojené státy reproletarizovány. Dále doporučujeme, abyste požádali své oponenty, aby vystoupili s vědeckými argumenty na podporu svých postojů. Požádejte je, aby dále prosazovali své myšlenky, že Američané jsou aktuálně reproletarizováni.
Reproletarizace pravděpodobně nastane na cestě k historické porážce imperialismu, jelikož imperialistické metropole sami shledají, že jsou neschopné přinášet domu dostatek super-zisků, aby udržely nadproletářské příjmy dělnické aristokracie. Ale JDPON bude stále nutná, a to ze stejného důvodu, pro který je nutná diktatura proletariátu v době socialismu: reakční ideologie přežívá v nadstavbě systému, i když je populace proletarizována. Mnoho Američanů, jejichž životní podmínky budou redukovány na proletářské, bude chtít obnovit kapitalismus. Budou muset podstoupit převýchovu pod dohledem JDPON. A možná, že to dokonce zabere i dvě generace, než se ex-Američané plně ideologicky integrují do proletariátu.
Podívej se také na: How will socialism come to North America?, Here’s what some people say, Dear fucking ultra-left Maoist-Third Worldist, Greetings, Notes on Exploitation, Distribution, and Method, The majority in the United Snakes: revolutionary or not?, A rough estimate of the value of labor by Serve the People of IRTR, Indian movements won’t connect the dots…yet, Review of Gotz Aly, Hitler’s Beneficiaries: Plunder, Racial War and the Nazi Welfare State, Amerikkkans rich, Indians poor, so-called “ICM” deaf and dumb, The High cost of living in the Third World, Medical breakthrough cures one of the biggest problems facing the planet: Amerikan pet obesity, Shubel Morgan’s Hate Amerikkka Triple Feature, On the form of the dictatorship of the proletariat,
Forma Spojené diktatury proletariátu utlačovaných národů (The form of the Joint Dictatorship of the Proletariat of Oppressed Nations)
6. srpna, 2008
Zdroj: http://monkeysmashesheaven.wordpress.com, překlad MS4
[Zde jsou mírně opravené výňatky z fóra IRTR (It’s Right To Rebel) z dubna a září roku 2006. MSH (Monkey smashes heaven — naše přátelská organizace, pozn. MS4) je znovu uveřejnila, aby povzbudila čtenáře k přemýšlení o typech opatřeních potřebných k zavádění socialismu u imperialistických národů, kde patří obrovská většina populace mezi tvrdé třídní nepřátele. MSH souhlasí s Leninovým příspěvkem k proletářskému „jakobinismu“:
Jakobíni současné sociální demokracie — bolševici — chtějí svými hesly povznést revoluční a republikánskou maloburžoazii a zvláště rolnictvo na úroveň důsledného demokratického centralismu proletariátu. Chtějí, aby lidé, konkrétně proletariát a rolnictvo, „plebejským způsobem“ zúčtovali s monarchií a aristokracií, aby nemilosrdně rozdrtili nepřátele svobody, zlomili jejich odpor silou a nedělali jakékoli ústupky… (z publikace Dvě taktiky sociální demokracie, napsané v Rusku v období revoluce roku 1905. Citováno v Chen Bodových Poznámkách o Mao Tse-tungově „Zprávě o průzkumu rolnického hnutí v provincii Chu-nan“, Foreign Language Press. 1954. str. 34)
Aktivista původních národů Russell Means se obracel na bílé „socialisty“, „girondisty“ tzv. „sociální demokracie“ a na salónní spojence utlačovaných národů a mezinárodního proletariátu tímto způsobem:
Nemůžete posuzovat skutečnou povahu evropské revoluční doktríny na základě změn, které nastávají uvnitř evropské mocenské struktury a společnosti. Můžete ji posoudit jen prostřednictvím účinků, které bude mít na neevropany. (RC Polemic II First Nations and the Environment, MIM Theory 12. 1997. str. 29)
MSH obhajuje proletářské „jakobínské“ zúčtování s imperialistickými národy. Maoismus usiluje o porážku veškerého Prvního světa, zvláště bílé mocenské struktury, a odevzdání moci do rukou utlačovaných národů.]
Serve The People napsal na IRTR, 22.dubna 2006:
V minulosti jsem navrhoval, že by JDPON (Spojená diktatura proletariátu utlačovaných národů) neměla nechat Američany v Severní Americe, nýbrž by je měla rozptýlit do Třetího světa. Zde uvádím některé z mých argumentů na podporu této relokace:
1) Geografická koncentrace Američanů by umožňovala kontrarevoluci. Bylo by totiž obtížné vykonávat proletářskou diktaturu nad stovkami milionů nepřátel: v takovém případě bychom museli importovat obrovský neproduktivní sektor policie a podobných složek ze Třetího světa. Praktičtější bude zeštíhlit Američany tak, že z nich uděláme menšiny ve Třetím světě, kde budou snadněji kontrolováni mezinárodním proletariátem.
2) Američané budou muset podstoupit reedukaci. Bylo by ale velmi těžké je převychovávat v jejich vlastní zemi. Potřebují být v proletářském prostředí, kde se budou moct učit od mas.
3) Existují územní právní nároky, zvláště původních národů, ale také Aztlánu (okupovaného Mexika — MSH) a možná černého národa. Je možné, že i některé další národy by se mohly přestěhovat do Severní Ameriky v případě, že by si to přály, jako např. obyvatelé Nauru nebo malé národy v Ghaně, jejichž země byla zruinována imperialistickými korporacemi. Američané se budou muset vystěhovat z velké části území Severní Ameriky a uvolnit místo pro jiné národy.
4) Americkkká kkkultura je téměř zcela reakční. Málo by stálo za záchranu v americkkké kkkultuře. Proto by bylo lepší přinutit Američany přizpůsobit se více kulturně a politicky progresivním národům Třetího světa. Je zde i historická omluva pro donucení Američanů k přizpůsobení, a to, že oni sami zničili tak hodně jiných národů a kultur.
5) V raných stadiích socialismu bude Třetí svět potřebovat vyškolené pracovníky a techniky různých zaměření, včetně zdravotního personálu. Tyto osoby jsou nyní disproporčně koncentrovány především v Prvním světě. Jejich přemístěním do Třetího světa se vyřeší praktickým způsobem urgentní potřeba takových pracovníků.
6) První svět také dluží Třetímu světu velké reparace. Excelentní způsob, jak zaplatit reparace, je poslat Američany budovat infrastrukturu do Třetího světa: silnice, budovy, vodovody, kanalizace, elektřinu, telekomunikace, školy. Američané mohou také pracovat v továrnách a na polích. Tak se aspoň zvětší produkce a zisky Třetího světa.
7) Součástí procesu zcivilizování a proletarizace Američanů bude jejich nasazení na produktivní práci — pro změnu. Amerikkka má tak malou produktivní kapacitu, že není mnoho cest, jak umístit všechny tyto lidi do práce v okupované Severní Americe. Budou muset jít do továren a na pole do Třetího světa.
8 ) Životní standard Američanů bude muset být redukován na životní standard Třetího světa. Jestliže však zůstanou v okupované Severní Americe, budou mít užitek z nesmírně lepší infrastruktury a všeho dalšího ukradeného bohatství, které mají aktuálně v držení. Bylo by tedy lepší přemístit je do Třetího světa jako způsob urychlení procesu převýchovy.
9) Existují historické precedenty pro relokaci obrovského množství nepřátel. Miliony Němců byly vystěhovány po sovětském vítězství nad fašismem v druhé světové válce. Dokonce i nepřátelé jako $pojené státy a Velkkká Británie souhlasily, že je nutné vystěhovat Němce z půdy, která byla potřeba pro Poláky, Čechy a další.
Je toto dobrá myšlenka? Jaké jsou její výhody a nevýhody? Jak ji můžeme vylepšit?
Prairie Fire napsal na IRTR, 13. září 2006:
Marx psal v Manifestu, jak byla buržoazie zděšená, když byla konfrontována komunismem. Není žádné překvapení, že dělnická aristokracie shledává socialismus „přes vrchol (over the top)“. Zkrátka, že je to už příliš. Dělnická aristokracie prvního světa si toto myslí i o Stalinovi a Maovi. Není snad právě toto ten druh jazyka, který slyšíme od kryptotrockistů v jejich útocích na Velkou kulturní proletářskou revoluci? Že to bylo příliš extrémní, „jednostranné“, atd. „Není nic tak radikálního jako realita samotná,“ řekl Lenin; třídní boj byl vždycky radikální, extrémní.
Disperzní plán je extrémní, ale revoluce samotná je extrémní. Jednou když získáš určité ponětí o stupni parasitismu, uvidíš, že jakékoli řešení parasitismu bude jistě extrémní. A toto řešení bude hrůzné v očích vykořisťovatelů. Jak řekl Mao: „Revoluce není večírek či psaní eseje nebo malování obrazu nebo vyšívání; nemůže být tak kultivovaná, tak klidná a vlídná, tak střídmá, laskavá, zdvořilá, ukázněná a ušlechtilá. Revoluce je povstání, je to akt násilí, kterým jedna třída svrhává jinou.“ Pro ty, kteří stojí v opozici proti disperznímu plánu, máme jednu otázku: jak svrhneme reakční třídy v dlouhodobém horizontu v Prvním světě, kde je obrovská většina populace tvořena tvrdými třídními nepřáteli?
Život a boj soudruha Ibrahima Kaypakkayi (Life and fight of comrade Ibrahim Kaypakkaya)
17. července, 2008
(Stručná biografie mučedníka)
Život soudruha Ibrahima Kaypakkayi byl velmi krátký. Dožil se pouhých 24 let.
Zemřel brutálně rozsekán na kusy tureckou fašistickou policií 18. května 1973 v mučírnách Diyarbakıru. Byl mučen přesně tři měsíce, dokud nezemřel.
Ačkoli byl zavražděn jako velmi mladičký, vytvořil Ibrahim tradici opravdových komunistů držených v mučírnách, tradici, která se dá vyjádřit slovy: „Dáš jim svůj život, ale nepromluvíš“. Tato tradice pokračuje do dnešních dnů.
Ve skutečnosti Ibrahim nikdy nezemřel: jeho duch žije dál, protože boj pokračuje. A tento boj je součástí proletářského internacionalismu.
Ibrahim Kaypakkaya byl první člověk, který již v době, ve které všichni věřili, že Atatürk je antiimperialistou, jenž vytvořil Tureckou republiku, otevřeně řekl, že „Kemalismus možná slovy znamená demokracii, ale ve skutečnosti se jedná o fašismus“.
Díky tomu byl Kaypakkaya také schopen rozpoznat, že není jen turecký, ale i kurdský národ a otevřel kapitolu o národnostní otázce v Turecku.
Také nikdy nevěřil, že by bylo Sovětské Rusko ještě socialistické nebo dokonce komunistické. Byl přesvědčen, že se stalo sociál-imperialistickou zemí. Studoval spisy předsedy Maa, a protože bylo Turecko polofeudální a polokoloniální zemí, navrhl podle těchto spisů sociální ekonomiku pro svou zem. Nakonec poznal, že jedinou cestou k osvobození země je lidová válka.
Po odštěpení od revizionistické Işçı Parti (Dělnické strany) založil 24. dubna 1972 Tureckou komunistickou stranu marxisticko-leninskou.
MS6
Máme právo povstat proti americkkkému „nabílenému vzdělávání“
4. července, 2008
Od RAIMD:
překlad: MS4
Když říká bílá Amerikkka „vzdělávání“, myslí tím přizpůsobení se bílým americkkkým hodnotám a normám. Místo kritickému myšlení tě naučí jak být dalším hloupým tlustým sucharským Američanem. To je „vzdělání“, které poskytuje Amerikkka.
Podle Amerikkky je tvou povinností zařadit se do řady a spolknout její lži – její nabílené „pravdy“. Učí tě historii z pohledu utlačovatele – osoby a společnosti, která sklízela zisky ze 400 let trvající genocidy a národního útlaku – ne historii těch, kteří byli utlačováni a masově vražděni Amerikkkou. Učí tě být reakcionářem, ne revolucionářem.
Jestli vidíš skrz tento zkažený systém a máš vůli porazit jej, pak potřebuješ víc než „vzdělávání“, které ti poskytuje bílá Amerikkka. Potřebuješ revoluční vzdělávání. Potřebuješ poznat historii ze strany utlačovaných – ne ze strany bílých. Učitelé s mrtvým mozkem ti to zkrátka nemůžou poskytnout. Vše, co umí, je jen opakovat lži bílého muže a být obráncem globální bílé nadvlády. Ne ne, Amerikkka ti neposkytne vzdělání v antiimperialismu, vzdělání v antiamerikkkanismu. Ne, tento cíl si musíš vytyčit sám.
Pohlédni, bílá Amerikkka a její vězeňské školy tě nebudou učit o Zapatovi, nebudou tě učit o Malcolmovi X nebo Huey Newtonovi, nebudou tě učit o Vladimíru Leninovi ani Mao Tse-tungovi. Nemají v plánu tě naučit, jak se osvobodit a zrovnoprávnit své lidi – národy světa – od tyranie.
O co se snaží je vštěpovat ti americkkkou kulturu – stejnou kulturu, která byla postavena na 400 let trvající genocidě, na krádežích půdy, otroctví, agresivních válkách a imperialistické dominanci ve Třetím světě. Chtějí z tebe udělat jednoho z nich: Američana. Chtějí z tebe udělat svůj arogantní model občana: toho, který nemá ponětí, že je Amerikkka postavena na ukradené zemi a že všichni jsou jen paraziti, kteří žijí z mrtvých Indiánů a Třetího světa. Tohle je „vzdělávání“, které má pro tebe Amerikkka.
Jestliže jsi revolucionář, pak potřebuješ získat revoluční vzdělání – ne bílou americkkkou indoktrinaci. To přichází nejen prostřednictvím studia, ale také praxe.
Vyčkávání, že ti bílá Amerikkka řekne cokoli blízkého pravdě, je ztráta času. Místo toho, povstaň proti bílé Americe a začni se sám učit pravdě!
Máme právo povstat proti bílé Americe!
Pomocí revolučního vzdělávání bojuj proti Americe a jejímu nabílenému „vzdělávání“!
Maoisté-third worldisté odsuzují imperialistické vměšování v Zimbabwe (Maoist-Third Worldists denounce imperialist meddling in Zimbabwe)
29. června, 2008

od End Imperialism
zdroj: http://monkeysmashesheaven.wordpress.com, překlad MS4
V současnosti roste v některých místech pochopení pro imperialistickou intervenci v Zimbabwe jako odpověď na těžkosti v této zemi. Nedávno například Lord Ashdown obhajoval imperialistickou vojenskou intervenci, aby se zabránilo hrozící „genocidě“. Gordon Brown vyzval mezinárodní společenství, aby odmítlo výsledky prezidentských voleb. V posledním sdělení deklaroval, že Británie bude požadovat sankce proti Robertu Magabemu včetně cestovních zákazů a zmrazení fondů. (1) Laureát Nobelovy ceny míru Reskond Tutu se přimlouval za imperialistickou intervenci v Zimbabwe, aby se zabránilo „krveprolití“. (2)
Opoziční stranou v Zimbabwe je Hnutí za demokratickou změnu (MDC). Tato strana má určitou podporu v městských centrech Zimbabwe a uvnitř Kongresu odborových svazů Zimbabwe (ZCTU). Trockisté mají oporu v ZCTU, hlavním sociálním pilíři kompradorského imperialistického Hnutí za demokratickou změnu (MDC). Trockisté volají po masové akci za účelem svržení Mugabeho stejně jako imperialismus, zvláště britský imperialismus, bubnuje do útoku stále hlasitěji a hlasitěji (Shlédni výše zmíněné prohlášení Lorda Ashdowna žádající invazi k zabránění hrozící „genocidy“ ).
Hlavní mezinárodní spojenec MDC je imperialistická americká a britská vláda a různé sektory „občanské společnosti“ – nevládní organizace, trojské koně imperialismu. Bez pochyby je ZCTU placen imperialistickými kapitalistickými sponzory a jistě má vazby na instituce dělnické aristokracie motající se kolem americké AFL-CIO. MDC a ZCTU se nestaví proti mrzačícím sankcím, které ničí schopnosti Zimbabwe obchodovat s vnějším světem a ohrožují rentabilitu jeho vývozu. MDC otevřeně volá po imperialistické asistenci, jež mu má vydláždit cestu k politické moci.
Vládnoucí stranou v Zimbabwe je Zimbabwská africká národní unie-Vlastenecká fronta (ZANU-PF). Její hlavní základnou jsou zemědělské oblasti Zimbabwe, především na východě země, kde její kvazi-maoistická strategie guerillové války vedla k rozdrcení skutečně genocidní a rasistické koloniální „Republiky“ Rhodesie vedenou Ianem Smithem. („Rhodesie“ byl název, který dal Zimbabwe sociál-imperialista sir Cecil Rhodes, britský dobrodruh, který pověstně „dával přednost půdě před negry“).
V roce 1979 byla v Lancaster House v Londýně uzavřena dohoda mezi ZANU-PF a tamní vládou. Tzv. Lancasterská smlouva sice obsahovala plnou národní nezávislost, ale např. odkládala pozemkovou reformu. Pouze zaručovala, že redistribuce pozemků bude probíhat systémem „ochotný prodejce-ochotný kupec“ a že tyto pozemky budou prodávány za tržní cenu a ve (vzácných) valutách. Británie se současně zavázala, že poskytne Zimbabwe rozsáhlou rozvojovou pomoc, která by takovou „pozemkovou reformu“ podpořila. ZANU-PF tvrdí, že její rozhodnutí podepsat tuto úmluvu a zastavit skutečnou pozemkovou reformu bylo ovlivněno přáním, aby se předčasně nezatáhlo jihoafrické národně-osvobozenecké hnutí, ANC, do regionálního požáru a zabezpečilo se rychlé pokračování jednání mezi ANC a rasistickou koloniální vládou Jižní Afriky. Z dnešního pohledu se to jeví jako špatné rozhodnutí ZANU-PF.
V každém případě se Zimbabwe stalo neokolonií imperialismu, kterou zůstalo po následující dvě desetiletí. Zatímco bohatí bílí farmáři stále vlastnili obrovskou většinu zimbabwské půdy, ze které profitovali, Mezinárodním měnovým fondem uložené programy tzv. strukturálního přizpůsobení mezitím odstranily síť sociálního zabezpečení pro zimbabwské pracující masy. Zimbabwská vláda bohatla a současně se rozbujela korupce a kultura „já na bráchu, brácha na mě“ tak hodně společná pro všechny kompradorské koloniální režimy. V novější době britská vláda jednostranně vypověděla podmínky Lancasterské smlouvy popřením svého slibu zaplatit Zimbabwe 2 miliardy dolarů na koupi půdy, která byla ukradena zimbabwskému lidu britskými osadníky.
Zoufalá ekonomická situace nemohla trvat dlouho. Aby si ZANU-PF vedená Robertem Mugabem udržela pozici ve vládě a loajalitu zimbabwských mas, u kterých se začala projevovat kuráž a nezlomnost, zahájila dlouho očekávaný a celkově nutný a ospravedlnitelný proces vyvlastňování těch bílých koloniálních zlodějů a rasistických vrahů, kteří vlastnili více než jednu ohromnou farmu. Tato akce byla uvítána zuřivým odsouzením britské vlády. Prezident Mugabe se po letech opečovávání přízně imperialistických psů stal náhle jejich veřejným nepřítelem číslo 1.
Nyní využívá imperialismus každé příležitosti démonizovat prezidenta Mugabeho, od prolévání krokodýlích slz kvůli vládnímu odklízení slumů (velmi běžnému a často nutnému postupu v mnoha zemích Třetího světa, které však nejsou předmětem podobných imperialistických pomluv) přes obvinění ze zfalšování voleb ve prospěch jedné hlavní zimbabwské strany, jež *není* sponzorována nepřátelskými a loupežnými zahraničními mocnostmi, až k hysterickým předpovědím o nastupující „genocidě“ v Zimbabwe.
Skutečný zločin prezidenta Mugabeho je, že pokračuje v pozemkové reformě v Zimbabwe a vystupuje proti imperialistickým ambicím totální neokolonizace a dosavadnímu sledování mezinárodní linie ve světové politice a v afrických záležitostech. Imperialisté jsou vzteklí, že se prezident Mugabe odvážil bojovat s armádami Rwandy a Ugandy (zastupujících imperialismus) v Demokratické republice Kongo a bránit vládu této země vedenou prezidentem Laurentem Kabilou. Jsou skutečně na nohou a ve zbrani kvůli odmítnutí Zimbabwe podřídit se diktátu MMF.
V tomto okamžiku nemá vláda Zimbabwe žádné přátele mimo Afriku. Sociál-šovinistická levice se otevřeně angažuje v imperialistických plánech převratů a rekolonizace. Maoisté-third worldisté by se měli rezolutně postavit proti imperialistickému vměšování do záležitostí Zimbabwe a uznat, že podpora svržení ZANU-PF je v tomto okamžiku rozhodně jednáním v zájmu monopolního kapitálu rekolonizovat a oloupit Zimbabwany. Maoisté-third worldisté odmítají všechny síly, které se snaží dostat k moci jako loutky imperialismu a za pomoci imperialistického vměšování. Dokonce i když není ZANU-PF maoistickou-third worldistickou organizací, musíme podporovat pokračování revolučního procesu redistribuce půdy a pokračování národní nezávislosti, které ZANU-PF opožděně opět nastartovala. Bez aktivního kolektivního zpolitizování a obohacení zimbabwské rolnické většiny, se bude obrana nezávislosti Zimbabwe tragicky rozpadat.
Následující poznámka od soudruha Stalina je určena pro ty „levicové“ puristy, kteří potřebují nejdříve vidět odbory bojující proti imperialismu a přitom mávající praporem se srpem a kladivem, a teprve potom uvažují, jestli daný sužovaný národ bude hoden jejich solidarity. (3)
Na závěr si ještě jednou ujasněme, že Mugabe a ZANU-PF nejsou maoisté-third worldisté. Přesto maoisté-third worldisté stojí na straně Zimbabwe proti imperialistickému vměšování jakéhokoli druhu. Chimurenga!
Poznámky
1. HYPERLINKhttp://www.thetelegraphandargus.co.uk/uk_national_news/3176747.Ashdown_warns_of_Zimbabwe_genocide/
2. HYPERLINKhttp://www.cnn.com/2008/WORLD/africa/06/25/tutu.mugabe/
3. “Revoluční charakter národního hnutí v podmínkách imperialistického útlaku apriori nepředpokládá existenci proletářských elementů v hnutí, existenci revolučního nebo republikánského programu hnutí, demokratickou podstatu hnutí. Boj vedený emírem z Afghánistánu za nezávislost své země je objektivně revolučním bojem, který navzdory monarchistickým pohledům emíra a jeho spolupracovníků rozmělňuje a podkopává imperialismus; kdežto boj vedený během imperialistické války takovými ‚všeho schopnými‘ demokraty a ‚socialisty‘, ‚revolucionáři‘ a republikány jako byl Kerenský a Ceretěli, Renaudel a Scheidemann, Černov a Dan, Henderson a Clynes byl reakčním bojem a kvůli svému nátěru byl zkrášlováním, posilováním vítězství imperialismu. Ze stejného důvodu je boj, jenž vedou egyptští obchodníci a buržoazní intelektuálové za nezávislost Egypta, objektivně revolučním bojem navzdory buržoaznímu původu a buržoaznímu titulku vůdců egyptského národního hnutí, navzdory skutečnosti, že jsou proti socialismu; kdežto boj vedený britskou ‚dělnickou‘ vládou za zachování egyptské závislé pozice je ze stejných důvodů reakčním bojem navzdory proletářskému původu a proletářskému titulku členů vlády, navzdory skutečnosti, že jsou ‚pro‘ socialismus.“
HYPERLINKhttp://www.marxists.org/reference/archive/stalin/works/1924/foundations-leninism/ch06.htm
