Korida lásky
| Korida lásky | |
|---|---|
| Původní název | 愛のコリーダ |
| Země původu |  Francie Japonsko |
| Jazyk | japonština |
| Délka | 105 min a 103 min |
| Žánry | filmové drama romantický film artový film erotický thriller |
| Scénář | Nagisa Óšima |
| Režie | Nagisa Óšima |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Tatsuya Fuji Eiko Matsuda Taidži Tonojama Aoi Nakajima Meika Seri |
| Produkce | Anatole Dauman |
| Hudba | Minoru Miki |
| Střih | Keiichi Uraoka |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 15. května 1976 (1976 Cannes Film Festival) 13. srpna 1976 (29th Locarno Film Festival) 15. září 1976 (Dánsko) |
| Korida lásky na ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Korida lásky (japonsky: 愛のコリーダ) je japonský umělecký erotický film režiséra Nagisy Óšimy. Patří k definičním dílům japonské nové vlny. Byl natočen roku 1976. Inspirován byl skutečným případem gejšy a prostitutky Sady Abe, která roku 1936 uškrtila svého milence, a pak mu uřízla penis, který pak několik dní nosila v kimonu, než byla zatčena.[1]
Režisér se reálné události držel poměrně značně, ponechal hlavní hrdince i stejné jméno. Přesto primárním tvůrčím záměrem nebylo dokumentovat známý případ (který v Japonsku svého času vzbudil senzaci), ale spíše ztvárnit erotickou posedlost, její psychologické pozadí, a její vztah k násilí a společnosti. Film v době vzniku vyvolal silné kontroverze, mj. proto, že obsahuje scény nesimulované sexuální aktivity mezi oběma hlavními představiteli (Eiko Macuda a Tacuja Fudži). Obsahuje i prvky perverzního a sadomasochistického sexu (močení, škrcení). Cenzurní japonské zákony režisér obešel tím, že film byl oficiálně ve francouzské produkci a erotické záběry byly odeslány nezpracované do Francie. V japonských kinech byly promítány s rozmazanými částmi obrazu. Explicitní obrazy z filmu vyšly v knižní publikaci, po jejímž vydání, v roce 1976, japonská vláda vznesla proti Óšimovi a jeho nakladateli obvinění z obscénnosti. Óšima u soudu řekl: „Nic z toho, co je vyjádřeno, není obscénní. Obscénní je to, co je skryté.”[2] Óšima a vydavatel byli v roce 1979 shledáni nevinnými. Vláda se odvolala, ale tokijský Nejvyšší soud v roce 1982 rozsudek potvrdil.[3] Film byl v několika zemích zakázán nebo vykázán do filmových klubů, tvrdý zákaz platil například v Belgii (byl zrušen roku 1994). Šlo o poslední zakázaný film v belgické historii. Óšima dostal za režii snímku cenu na festivalu v Cannes.[4]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Nejskandálnější erotické filmy: Reálný vztah japonské prostitutky plný zvráceností skončil vraždou klienta. Reflex.cz [online]. 2025-07-02 [cit. 2025-10-04]. Dostupné online.
- ↑ Nagisa Oshima, Iconoclastic Filmmaker, Dies at 80. New York Times. 2013-01-16. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-01-15. (anglicky)
- ↑ ALEXANDER, James R. Obscenity, Pornography, and Law in Japan: Reconsidering Oshima's 'In the Realm of the Senses'. Asian-Pacific Law & Policy Journal, vol. 4 (winter 2003), pp. 148-168.. 2012-04-17. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-02-23. (anglicky)
- ↑ Nagisa Oshima. Festival Cannes [online]. [cit. 2025-10-04]. Dostupné online.
