
Velký spor o obřady v čínské říši Ming v letech 1521–1524 byl střet mezi císařem Ťia-ťingem a většinou úředníků vedených velkými sekretáři v čele s Jang Tching-cheem o status císařových rodičů a jeho adopci císařem Chung-č’. Po smrti bezdětného císaře Čeng-teho nastoupil na trůn třináctiletý Ťia-ťing, jehož otec Ču Jou-jüan byl synem konkubíny a podle nástupnických pravidel neměl na trůn nárok. Velcí sekretáři proto prosazovali Ťia-ťingovu adopci Chung-č’em, která měla zachovat kontinuitu hlavní císařské linie a legitimizovat jeho vládu. Císař však odmítal, aby své vlastní rodiče musel považovat pouze za strýce a tetu, a spor se stal otázkou státní legitimity i osobní synovské oddanosti.
Na přelomu let 1521 a 1522 byl uzavřen kompromis: Ťia-ťingovi rodiče i babička získali císařskou hodnost, zatímco Chung-č’ byl uznán za císařova „Zesnulého císařského otce“. Císař však usiloval o další povýšení svých rodičů, což úředníci odmítali. Roku 1524 konflikt vyvrcholil. Po rezignaci Jang Tching-chea začal císař odvolávat a zatýkat odpůrce a do vysokých funkcí dosazovat své stoupence. V srpnu více než dvě stě pekingských úředníků protestovalo před audienční síní; demonstrace byla rozehnána a při následném bití zadržených jich 17 zemřelo. Poté převzali rozhodující vliv císařovi přívrženci a postavení jeho rodičů bylo upraveno podle jeho přání.