Orgia
Ve starověkém řeckém náboženství byl orgion (ὄργιον, častěji v množném čísle orgia) extatickou formou uctívání charakteristickou pro některé mysterijní kulty.[1] Orgion je zejména kultovní obřad Dionýsa (nebo Zagrea), hojně oslavovaný v Arkádii, který zahrnoval „nespoutané“ maskované tance při světle pochodní a zvířecí oběti pomocí náhodného sekání, jež evokovalo boží vlastní trhání a utrpení z rukou Titánů.[2] Orgia, které vysvětlovaly roli Titánů při Dionýsově rozčtvrcení, údajně složil Onomakritos.[3] Řecké umění a literatura, stejně jako některé patristické texty, naznačují, že orgia zahrnovaly manipulaci s hady.[4]
Shrnutí
[editovat | editovat zdroj]Orgia mohly být dřívějšími projevy kultu než formální mystéria, jak naznačují násilně extatické rituály popsané v mýtu , které slavil Attis na počest Kybelé a které se odrážejí v dobrovolné sebekastraci jejích kněží Galů v historickém období. Orgia dionýského uctívání i kultu Kybelé se zaměřují na prolomení bariér mezi celebranty a božstvem prostřednictvím stavu mystické exaltace.
Isidor ze Sevilly říká, že latinský ekvivalent slova orgia byl caerimoniae (anglicky „ceremonies“), což byly tajemné rituály starověkého římského náboženství, které uchovávaly různé kněžské kolegie.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Orgia na anglické Wikipedii.
- ↑ Georg Luck, Arcana Mundi: Magic and the Occult in the Greek and Roman Worlds (Johns Hopkins University Press, 1985, 2006, 2nd ed.), p. 504.
- ↑ Madeleine Jost, "Mystery Cults in Arcadia," in Greek Mysteries: The Archaeology and Ritual of Ancient Greek Secret Cults (Routledge, 2003), pp. 144–164.
- ↑ Pausanias 8.37.5; Fritz Graf and Sarah Iles Johnston, Ritual Texts for the Afterlife: Orpheus and the Bacchic Gold Tablets (Routledge, 2007), p. 70.
- ↑ Jacquelyn Collins-Clinton, A Late Antique Shrine of Liber Pater at Cosa (Brill, 1976), pp. 33–34. Among Church Fathers see Arnobius, Adversus Nationes 5.19; Clement of Alexandria, Protrepticus 2.12.2; Firmicus Maternus, De errore profanarum religionum 6.
