Guatemala
.svg)
Guatemala,[pozn. 1] plným názvem Guatemalská republika,[pozn. 2] je stát na severozápadě Střední Ameriky. Na severu a západě hraničí s Mexikem, na severovýchodě s Belize, na východě s Hondurasem a na jihovýchodě se Salvadorem. Na jihu je ohraničena Tichým oceánem a na severovýchodě Honduraským zálivem Karibského moře. Celkem 60 % území Guatemaly je hornatých, z velké části vulkanického původu, s výjimkou jižního pobřeží – rozsáhlých nížinných a místy bažinatých pobřežních plání – a rozsáhlých nížin Petén na severu země. U Tichého oceánu a v nížinách panuje horké a vlhké podnebí, na východě horké a suché, v horách mírnější. Guatemala se dělí do 22 departementů, na ploše 109 000 km2 žije 18 milionů obyvatel.[1] To z ní činí nejlidnatější a druhou nejhustěji osídlenou zemí Střední Ameriky. Její hlavní a největší město, Ciudad de Guatemala, je nejlidnatějším městem Střední Ameriky. Mezi další významná města patří Quetzaltenango, Cobán a Jalapa. Celkem 56 % obyvatel jsou Ladino a 42 % Mayové. Úředním jazykem je španělština (dále se zde hovoří 21 mayskými a 2 nemayskými domorodými jazyky), čtyři pětiny obyvatel se hlásí ke křesťanství.
Území dnešní Guatemaly bylo centrem mayské civilizace, která se rozprostírala po celé Mezoamerice. V 16. století byla většina tohoto území dobyta Španěly a připojena k místokrálovství Nové Španělsko. Guatemala získala nezávislost na Španělsku a Mexiku v roce 1821. V letech 1823 až 1841 byla součástí Federativní republiky Střední Ameriky. V druhé polovině 19. století trpěla Guatemala nestabilitou a občanskými nepokoji. Od počátku 20. století byla ovládána řadou diktátorů podporovaných Spojenými státy americkými. V roce 1944 byl autoritářský vůdce Jorge Ubico svržen prodemokratickým vojenským pučem, který odstartoval desetiletou revoluci vedoucí k sociálním a ekonomickým reformám. V roce 1954 ukončil revoluci vojenský puč podporovaný USA a nastolil diktaturu.[3][4] V letech 1960 až 1996 prošla Guatemala krvavou občanskou válkou mezi vládou podporovanou Spojenými státy americkými a levicovými rebely, včetně genocidních masakrů mayského obyvatelstva spáchaných guatemalskou armádou.[5][6] Organizace spojených národů vyjednala mírovou dohodu, která vedla k hospodářskému růstu a postupným demokratickým volbám. Zároveň se od té doby se potýká s vysokou kriminalitou a pokračujícími mimosoudními popravami, které často provádějí bezpečnostní síly.
Guatemala je unitární prezidentská republika, hlavou státu je prezident, zákonodárnou moc má vláda a jednokomorový kongres. Je to rozvojová země s ekonomikou s vyššími středními příjmy, která silně závisí na zemědělství, zejména na produkci kávy, cukru a banánů, a velmi důležitou roli hrají remitence. V indexu lidského rozvoje se umístila na 137. místě. Sice je největší ekonomikou ve Střední Americe, ale zůstává jednou z nejchudších zemí Latinské Ameriky a Karibiku, trápí ji podvýživa, chudoba, kriminalita, korupce, obchod s drogami a občanská nestabilita. Guatemala je místem s vysokou biodiverzitou a jedinečnými ekosystémy s mnoha endemity. Je členem Organizace spojených národů, Světové obchodní organizace, Hnutí nezúčastněných zemí, Středoamerického parlamentu, Středoamerického integračního systému a Mezinárodního trestního soudu.
Název
[editovat | editovat zdroj]Název „Guatemala“ pochází z nahuatlského slova Cuauhtēmallān, neboli „místo mnoha stromů“, které je odvozeno z jazyka Kʼicheʼ, patřícího mezi mayské jazyky, znamenajícího „mnoho stromů“[7][8] nebo, možná přesněji, strom Cuate/Cuatli z rodu Eysenhardtia. Tento název původně používali Mexikánci pro označení města Iximché kmene Kaqchikel, ale během španělské koloniální éry se rozšířil na označení celé země.[9][10]
Historie
[editovat | editovat zdroj]
V nížinných oblastech Petén a Izabal na severu Guatemaly se od 3. století př. n. l. do 11. století n. l. rozkládalo jádro osídlení rozvinuté Mayské civilizace. Mayové se např. zabývali astronomií a matematikou, kde mimo jiné zavedli pojem nuly. Jejich civilizace zanikla z dosud nejasných příčin. Stavby Mayů včetně pyramid jsou dodnes vidět např. v národním parku Tikal. Další archeologické lokality z předkolumbovského období jsou mimo jiné Quiriguá, Takalik Abaj, Monte Alto, Uaxactún, Mixco Viejo.
Až do roku 1523 bylo území centrem mayské říše, kterou v následujících letech rozvrátili Španělé. Podrobili si místní obyvatelstvo a vládli až do roku 1821. V letech 1560 až 1821 bylo součástí generálního kapitanátu Guatemala.
Dne 15. září 1821 byla vyhlášena nezávislost. O rok později, roku 1822, byla Guatemala připojena k mexickému císařství. V letech 1823 až 1839 byla členem federace Spojených středoamerických provincií, která se postupně rozpadla. Stát se postupně dostával pod vliv Spojených států amerických, konkrétně United Fruit Company, která se výraznou měrou podílela na dění v zemi podporou jí nakloněných prezidentů.
V roce 1954 byl státním převratem za podpory Ústřední zpravodajské služby Spojených států amerických (CIA) svržen ve svobodných volbách zvolený Jacobo Árbenz Guzmán.[11][12] Po něm v rychlém sledu vládli představitelé vojenské junty, plukovník Carlos Enrique Díaz de León, Elfego Hernán Monzón Aguirre, Carlos Castillo Armas a Óscar Mendoza Azurdia.
V roce 1958 se prezidentem stal generál Miguel Ydígoras Fuentes, který později povolil trénink anti-castrovských kubánských bojovníků pro invazi v Zátoce sviní (viz Brigáda 2506). Během jeho funkčního období přerostl konflikt mezi vládou a opozicí v roce 1960 v krvavou občanskou válku, která trvala až do roku 1996 a během níž byla mimo jiné spáchána genocida Mayů. Během války vláda vycvičila eskadry smrti, které měly za úkol likvidovat protivládní guerilly (zejména guerillu Movimiento Revolucionario 13 Noviembre, MR-13 a později Unidad Revolucionaria Nacional Guatemalteca). Po celou občanskou válku šlo o spor pravicové vládnoucí vojenské junty a levicových guerill. Spojené státy americké vojensky podporovaly guatemalskou juntu až do roku 1979, kdy prezident Jimmy Carter přerušil dodávky vojenské pomoci režimu.[13]
V roce 1982 se proti kritizované vládě junty, kterou v té době reprezentoval generál Romeo Lucas García, postavili mladí armádní důstojníci a provedli vojenský státní převrat. Po jeho úspěchu dosadili do funkce prezidenta generála Efraína Ríose Montta. Ten eskaloval občanskou válku do nových výšin, když schválil brutální mučení příslušníků guerill, nucená zmizení a používal taktiku spálené země.[14] V roce 2013 byl odsouzen za spáchání genocidy a zločinů proti lidskosti z let 1982–1983.[15] Nicméně se odvolal k ústavnímu soudu, který nestihl případ uzavřít do jeho smrti v roce 2018. Jeho vláda měla podporu administrativy prezidenta Ronalda Reagana.[16][17] V srpnu 1983 byl Ríos Montt svržen svým ministrem obrany generálem Óscarem Humbertem Mejíou Víctoresem. Ten postupně dovedl zemi zpět k demokracii. V roce 1984 se konaly volby do ústavodárného shromáždění a v roce 1985 byla přijata nová ústava. Prezidentem byl v lednu 1986 zvolen občanský kandidát Vinicio Cerezo. Nicméně návrat k demokracii neukončil represe a perzekuci spojené s občanskou válkou. V roce 1992 získala guatemalská aktivistka Rigoberta Menchú Nobelovu cenu za mír za aktivity upozorňující na porušování lidských a občanských práv především domorodého obyvatelstva Guatemaly.
Občanská válka skončila v roce 1996 podepsáním mírové dohody vyjednané Organizací spojených národů za intenzivního zprostředkování Norskem a Španělskem. Obě strany učinily značné ústupky. Partyzánští bojovníci byli odzbrojeni a dostali půdu k obdělávání. Podle Komise pravdy vytvořené OSN (přesněji Komise pro objasnění historických událostí) byly vládní síly a státem sponzorované a CIA vycvičené paramilitární jednotky zodpovědné za více než 93 % porušování lidských práv během války.[18] V roce 1999 americký prezident Bill Clinton prohlásil, že USA udělaly chybu, když poskytly podporu guatemalským vojenským silám, které se podílely na brutálních vraždách civilistů.[19]
Od uzavření mírových dohod zaznamenala Guatemala jak hospodářský růst, tak i několik po sobě jdoucích demokratických voleb, naposledy v roce 2023. Ve volbách v roce 2023 zvítězil Bernardo Arévalo. Úřadu se ujal v lednu 2024. Bývalý prezident Alfonso Portillo (vládl v letech 2000–2004) byl zatčen v lednu 2010 při pokusu o útěk z Guatemaly. V květnu 2010 byl osvobozen soudním senátem, který odmítl některé důkazy a některé svědky označil za nespolehlivé.[20] Guatemalská generální prokurátorka Claudia Paz y Paz označila rozsudek za „strašné poselství nespravedlnosti“ a „budíček ohledně stavu mocenských struktur“. Newyorská velká porota v roce 2009 obžalovala Portilla ze zpronevěry; po jeho zproštění obvinění v Guatemale Nejvyšší soud této země povolil jeho vydání do USA.[21] Guatemalské soudnictví je zkorumpované a výběrová komise pro nové nominace byla ovládnuta kriminálními živly.[20]
Státní symboly
[editovat | editovat zdroj]Vlajka
[editovat | editovat zdroj]Guatemalská vlajka je tvořena listem o poměru stran 5:8 se třemi svislými pruhy – světle modrým, bílým a světle modrým. Uprostřed státní vlajky, v bílém pruhu, je umístěn státní znak.[22][23]
Znak
[editovat | editovat zdroj]Guatemalský státní znak tvoří dvě zkřížené pušky Remington s bajonety a dvojice zkřížených šavlí, na kterých je položen ústřední motiv znaku, pergamenový svitek se zlatým textem LIBERTAD 15 DE SEPTIEMBRE DE 1821 (česky Svoboda 15. září 1821), datem vyhlášení nezávislosti Generálního kapitanátu Guatemala na Španělsku. Na svitku sedí guatemalský pták kvesal chocholatý. Celý výjev je obklopen věncem z vavřínových větví.[23]
Geografie
[editovat | editovat zdroj]
Guatemala je země na severozápadě Střední Ameriky na americké šíji. Na severu a západě hraničí s Mexikem (délka hranice 962 km), na severovýchodě s Belize (266 km), na východě s Hondurasem (256 km) a na jihovýchodě se Salvadorem (203 km). Je to jediný stát Severní i Střední Ameriky, který na souši hraničí s více než třemi státy. Na jihu je ohraničena Tichým oceánem (délka pobřeží 254 km) a na severovýchodě Honduraským zálivem Karibského moře (148 km). S rozlohou 108 889 km2 je po Nikaragui a Hondurasu třetí nejrozlehlejší zemí Střední Ameriky. Leží přibližně mezi 13° 45′ a 18° severní šířky a 88° a 92° západní délky. Guatemala je hornatá země (60 % jejího území), z velké části sopečného původu, s malými úseky pouště a písečných dun, samými kopcovitými údolími, s výjimkou jižního pobřeží í – rozsáhlých nížinných a místy bažinatých pobřežních plání s pozvolnými plážemi – a rozsáhlých severních nížin departementu Petén.
Dva horské řetězce, pohoří Sierra Madre de Chiapas a Sierra de los Cuchumatanes, procházejí Guatemalou ze západu na východ a rozdělují ji na tři hlavní regiony: vysočinu s pohořími; tichomořské pobřeží, jižně od hor; a region Petén, severně od hor. Tyto tři regiony se liší klimatem, nadmořskou výškou a krajinou, což vytváří dramatické kontrasty mezi horkými, vlhkými tropickými nížinami a chladnějšími, suššími horskými vrcholy. Sopka Tajumulco, vysoká 4 220 m, je nejvyšším bodem Guatemaly a celé Střední Ameriky. Všechna větší města se nacházejí v horských oblastech a na pobřeží Tichého oceánu; Petén je naopak řídce osídlený.
Řeky v povodí Tichého oceánu jsou krátké a mělké, větší a hlubší v povodí Karibiku a Mexického zálivu. Mezi tyto řeky patří Polochic a Dulce, které se vlévají do jezera Izabal (největší jezero v zemi), řeka Motagua, řeka Sarstún, která tvoří hranici s Belize, a řeka Usumacinta, která tvoří hranici mezi Peténem a mexickým Chiapasem. Mezi další důležitá jezera patří Atitlán, Petén Itzá, Güija a Amatitlán.
Reliéf
[editovat | editovat zdroj]Je to výrazně hornatá země (téměř 60 % jejího území), z velké části vulkanického původu, s výraznou výjimkou pobřežních oblastí – rozsáhlých nížinných a někdy bažinatých pobřežních plání s mírnými plážemi – a nížinných oblastí na severu země, regionu Petén. Dvě velké horské řetězce vysoké nadmořské výšky protínají střední část země a rozdělují ji na tři odlišné geografické oblasti:
- Náhorní plošiny hor a sopek (Tierras altas), kde žije většina obyvatelstva, kde se tyčí dva velké horské masivy, na jedné straně na východě pohoří Sierra Madre a na druhé straně na západě pohoří Sierra de los Cuchumatanes;
- Tropický prales Petén (Tierra bajas del Petén) na severovýchodě, zcela rovná vápencová plošina s rozsáhlými krasovými jevy a bažinatými oblastmi, která se táhne až k Yucatánskému poloostrovu v Mexiku; zahrnuje pastviny i vysoké pralesy (vlhké tropické lesy) a je řídce osídlena. Na východě zasahují na území oblasti Mayské pohoří pokračující do Belize.
- Pobřežní pláně lemující dva oceány, Atlantik na východě a Tichý oceán na západě (Tierra bajas del Sur), které se vyznačují relativně teplým podnebím. V úzkém svahu Tichého oceánu, širokém asi 150 km, velmi vlhkém a úrodném ve své střední části, se nachází nejvyšší hustota obyvatelstva.
Jižní konec západní vysočiny je vymezen pohořím Sierra Madre del Sur, které navazuje na pohoří Sierra Madre de Chiapas a táhne se asi 280 km paralelně s Tichým oceánem od hranic s Mexikem na jihu a východě a pokračuje v nižších nadmořských výškách směrem k Salvadoru a Hondurasu pohořím Cerro Oscuro. Horské pásmo se vyznačuje strmými sopečnými kužely, včetně sopky Tajumulco (4220 m),[24] nejvyššího bodu země a Střední Ameriky, který se nachází v departementu San Marcos. Guatemala je jednou z nejvulkaničtějších zemí na světě a přítomnost sopek je způsobena tím, že se zde setkávají tři tektonické desky: severoamerická, karibská a kokosová. Všech 37 sopek v zemi (4 aktivní: Pacaya (2552 m), Santiaguito, Fuego (3763 m) a Tacaná (4030 m)), se nachází v tomto pohoří a hojně se vyskytují v horských oblastech, proto jsou zemětřesení častá (poslední velké zemětřesení bylo 4. února 1976 a zabilo více než 23 000 lidí v centrální náhorní plošině).
Severní pohoří, Sierra de los Cuchumatanes, začíná poblíž mexických hranic a táhne se na východ přes pohoří Chuacús a Chamá a na jih k pohořím Santa Cruz a Minas poblíž Karibiku. Severní a jižní pohoří odděluje údolí Motagua, kde řeka Motagua a její přítoky stékají z pohoří do Karibiku a jsou splavné na svém dolním toku, kde tvoří hranici s Hondurasem.
Přírodní katastrofy
[editovat | editovat zdroj]Poloha Guatemaly mezi Karibským mořem a Tichým oceánem z ní činí terč hurikánů, jako byl hurikán Mitch v roce 1998 a hurikán Stan v říjnu 2005, které si vyžádaly více než 1 500 lidských životů. Škody nebyly způsobeny větrem, ale spíše rozsáhlými povodněmi a následnými sesuvy půdy. Posledním hurikánem byl hurikán Eta v listopadu 2020, který si vyžádal více než 100 obětí a pohřešovaných.[25]
Guatemalská vysočina leží podél Motagujské poruchy, která je součástí hranice mezi karibskou a severoamerickou tektonickou deskou. Tato porucha byla příčinou několika velkých zemětřesení v historických dobách, včetně otřesů o síle 7,5 stupně Richterovy stupnice dne 4. února 1976, které si vyžádaly více než 25 000 obětí. Kromě toho se u pobřeží Tichého oceánu nachází Středoamerický příkop, významná subdukční zóna. Zde se kokosová deska noří pod Karibskou desku, což způsobuje sopečnou činnost ve vnitrozemí pobřeží. Guatemala má 37 sopek, z nichž čtyři jsou aktivní: Pacaya, Santiaguito, Fuego a Tacaná.
Přírodní katastrofy mají v této geologicky aktivní části světa dlouhou historii. Například dvě ze tří přemístění hlavního města Guatemaly byly způsobeny sopečnými bahenními proudy v roce 1541 a zemětřesením v roce 1773.
Biodiverzita
[editovat | editovat zdroj]V Guatemale se vyskytuje 14 ekoregionů, od mangrovových lesů po obě oceánská pobřeží s pěti různými ekosystémy. Guatemala má 252 registrovaných mokřadů, včetně pěti jezer, 61 lagun, 100 řek a čtyř bažin.[26] Guatemala je zemí s výraznou faunou. Má asi 1246 známých druhů. Z nich je 6,7 % endemických a 8,1 % ohrožených. Guatemala je domovem nejméně 8682 druhů cévnatých rostlin, z nichž 13,5 % je endemických. 5,4 % území Guatemaly je chráněno podle kategorií IUCN I-V. Celkem 21 guatemalských národních parků má souhrnnou rozlohu 735 240 hektarů.[27][28] Vyskytují se zde biotopy vlhkého tropického lesa, suchého tropického lesa, mangrovy, borovicovo-dubové lesy, horské lesy a savany.[29] Národní park Tikal byl prvním smíšeným místem zapsaným na seznamu světového dědictví.
Mayská biosférická rezervace v departementu Petén má rozlohu 21 129 km2,[30] což z ní činí druhý největší les ve Střední Americe po Bosawas. Guatemala měla v roce 2019 průměrné skóre 3,85/10 v indexu integrity lesní krajiny, což ji řadí na 138. místo ze 172 zemí světa.[31]
Podle Mezinárodního svazu ochrany přírody bylo k roku 2025 v Guatemale zřízeno 344 chráněných oblastí o rozloze přibližně 22 039 km², což představuje 31 % území, a přibližně 1065 km² mořských oblastí, což představuje 0,9 % z celkové rozlohy země 118 336 km².[32] Z těchto oblastí je 21 národních parků, 4 kulturní památky, 5 oblastí s víceúčelovým využitím, 6 přírodních rezervací, 2 obecní lesní rezervace, 1 přírodní památka, 2 chráněné rezervace v mokřadech, 30 trvale chráněných oblastí, 185 soukromých přírodních rezervací, 1 městský rekreační park, 1 regionální rekreační oblast a regionální přírodní park, 1 lesní rezervace, 6 chráněných biotopů, 1 biologická rezervace a 69 regionálních městských parků. Kromě toho existují 3 biosférické rezervace UNESCO (Maya, Sierra de las Minas a Trifinio Fraternidad), 1 místo světového dědictví (národní park Tikal) a 7 mokřadů mezinárodního významu, které byly zařazeny na Ramsarský seznam.[33] (Podle Národního inventáře mokřadů však existuje 252 mokřadních lokalit, včetně jezer, lagun, řek, bažin atd.).
Celkem 21 guatemalských národních parků má souhrnnou rozlohu 735 240 hektarů.[27][28] Vyskytují se zde biotopy vlhkého tropického lesa, suchého tropického lesa, mangrovy, borovicovo-dubové lesy, horské lesy a savany.[29]
Podnebí
[editovat | editovat zdroj]
Ačkoliv v Guatemale existuje velká rozmanitost podnebí, z velké části je tropické. Teplota vzduchu se mění v závislosti na nadmořské výšce a na krajině. Průměrné roční teploty se pohybují okolo 25 °C do nadmořské výšky 600 m, 20 °C do 1800 m, 14 °C do 3200 m a výše nad 3200 m i pod 10 °C. Svahy vystavené působení atlantských pasátových větrů mají roční úhrny srážek vyšší než 5000 mm. Při pobřeží Tichého oceánu jsou srážky nižší, mezi 500–1200 mm.
Podnebí na centrální náhorní plošině je poměrně mírné, s průměrnou teplotou 15 °C po celý rok. Podnebí pobřežních oblastí má spíše tropický charakter; pobřeží Atlantiku je vlhčí než pobřeží Tichého oceánu, s průměrnou roční teplotou 28 °C. Období dešťů trvá od května do listopadu. Roční srážky v severní části se pohybují mezi 1500 mm a 2500 mm; Ciudad de Guatemala, ležící v horách na jihu (nadmořská výška 1500 m), má průměrné roční srážky kolem 1300 mm.
Podnebí je teplé a vlhké na pobřeží Tichého oceánu a v nížinách Peténu (i když v této oblasti může být teplé a suché),[223] zatímco ve vysokohorských oblastech a v oblasti Cuchumatanes je podnebí chladné horské a ve východních oblastech suché a teplé.
Politika
[editovat | editovat zdroj].jpg)
prezident
_(cropped_2).jpg)
viceprezidentka
Guatemala je spravována jako unitární prezidentská zastupitelská demokratická republika. Prezident Guatemaly je zároveň hlavou státu i hlavou vlády. Výkonnou moc vykonává guatemalská vláda. Zákonodárnou moc má jednokomorový kongres. Soudní moc je nezávislá na výkonné i zákonodárné moci.
Kongres republiky (Congreso de la República) má 160 členů (diputados), kteří jsou voleni na čtyřleté funkční období, částečně v departementních volebních obvodech a částečně na základě celostátního poměrného zastoupení.
Administrativní členění
[editovat | editovat zdroj]Guatemala se dělí na 8 regionů (regiones), 22 departementů (departamentos) a 335 obcí (municipios).[34] Rozdělení do regionů je pouze informativní pro statistické účely, administrativní správu území vykonávají departementy:
Zahraniční vztahy
[editovat | editovat zdroj]Guatemala již dlouho uplatňuje nárok na celé území sousedního Belize nebo na jeho část. Kvůli tomuto územnímu sporu Guatemala neuznala nezávislost Belize až do září 1991,[35] ale spor není dosud vyřešen. V současné době probíhají jednání pod záštitou Organizace amerických států s cílem spor urovnat.[36][10]
Lidská práva
[editovat | editovat zdroj]Vraždy a eskadry smrti jsou v Guatemale běžné od konce občanské války v roce 1996. Často měly vazby na tajné bezpečnostní složky (Cuerpos Ilegales y Aparatos Clandestinos de Seguridad – CIACS), organizace současných a bývalých členů armády zapojených do organizovaného zločinu. Měly významný vliv, který se nyní poněkud snížil,[37] ale mimosoudní popravy pokračují.[38] V červenci 2004 Meziamerický soud odsoudil masakr 188 Achi-Maya v Plan de Sanchez z 18. července 1982 a poprvé ve své historii rozhodl, že guatemalská armáda spáchala genocidu. Bylo to první rozhodnutí soudu proti guatemalskému státu za některý z 626 masakrů, které byly nahlášeny v rámci jeho kampaně spálené země v 80. letech.[38] V těchto masakrech bylo 83 procent obětí Mayové a 17 procent Ladinové.[38]
V roce 2008 se Guatemala stala první zemí, která oficiálně uznala femicidu, tedy vraždu ženy kvůli jejímu pohlaví, jako trestný čin.[39] Guatemala měla třetí nejvyšší míru femicidy na světě, po Salvadoru a Jamajce, s přibližně 9,1 vraždami na 100 000 žen kolem roku 2010.[39] Od té doby femicida výrazně poklesla na 1,9 vražd na 100 000 žen za rok 2024, i tak má druhou největší míru v Latinské Americe po Hondurasu (4,3 vražd na 100 000 žen).[40]
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]
Guatemala je rozvojová země, patří mezi ekonomiky s vyššími středními příjmy a je silně závislá na zemědělství, zejména na tradičních plodinách, jako je káva, třtinový cukr a banány. Svou ekonomikou je sice největší ve Střední Americe a devátou největší v Latinské Americe (roční nominální hrubý domácí produkt (HDP) ve výši 120 964 miliardy amerických dolarů za rok 2025), s HDP v paritě kupní síly na obyvatele ve výši 15 386 USD (odhad za rok 2025),[2] přesto však zůstává jednou z nejchudších zemí Latinské Ameriky a čelí mnoha sociálním problémům.[24] V indexu lidského rozvoje se umístila na 137. místě. Rozložení příjmů je velmi nerovnoměrné, více než polovina obyvatelstva žije pod hranicí chudoby (podle CIA World Fact Book celkem 56 % obyvatel k roku 2023).[24] Velkou roli hrají remitence ze zahraničí (19 % HDP, tedy skoro jedna pětina za rok 2024).[24]
Údaje, které každoročně zveřejňuje Mezinárodní měnový fond, ukazují, že od roku 1990 do roku 2026 celková guatemalská ekonomika trvale rostla a HDP dosáhlo 129 miliardy amerických dolarů (USD) (odhad pro rok 2026). Výjimkou byl rok 2009, který byl způsoben poklesem poptávky ze Spojených států amerických a dalších středoamerických trhů a zpomalením zahraničních investic uprostřed velké recese.[41] Když se tento údaj vydělí počtem obyvatel země, ukazuje se, že Guatemala má HDP na obyvatele 6 850 USD (nominální) a HDP na obyvatele v paritě kupní síly 15 700 USD .[42] Země si v posledních letech udržuje pevné makroekonomické základy s vysokou úrovní rezerv, kontrolovaným veřejným deficitem (2,2 % v roce 2025) a nízkým veřejným dluhem, který v roce 2025 činil 27 % HDP.[42]
Z hlediska exportu jsou hlavními exportními položkami Guatemaly banány (8 % celkového finančního objemu exportu), káva (6 %), prádlo (5 %), palmový olej (4 %), muškátový oříšek a kardamom (3 %), třtinový cukr (3%) , oděvy (3%), produkty polymerace (3 %) a léčiva (3 %).[43]
V roce 2024 vyprodukovala Guatemala 23 milionů tun cukrové třtiny, 4,2 milionu tun palmového oleje, 2,8 milionu tun banánů, 2,2 milionu tun kukuřice, 767 tisíc tun melounů, 551 tisíc tun banánů, dále rajčata, ananasy, fazole, avokáda. Zelené kávy vyprodukovala 225 tisíc tun.[44] Je největším producentem kardamomu na světě (76 tisíc tun za rok 2024).[45] Chovají se skot, prasata a drůbež.
Převody peněz od Guatemalců žijících ve Spojených státech stále představují největší zdroj zahraničních příjmů (dvě třetiny vývozu a 19 % HDP).[24]
Cestovní ruch je v Guatemale jednou z nejdůležitějších ekonomických aktivit země díky jejímu kulturnímu a přírodnímu bohatství a výhodné geografické poloze. V posledních letech to vedlo k návštěvě mnoha výletních lodí, které zastavují v důležitých námořních přístavech v Guatemale, což má za následek nárůst počtu turistů navštěvujících tuto zemi.
Na jejím území se nacházejí mayská archeologická naleziště (Tikal v Peténu, Quiriguá v Izabalu, Iximche v Tecpán Chimaltenango a hlavním město Guatemala). Mezi destinace navštěvované pro své přírodní prostředí patří jezero Atitlán a Semuc Champey. Mezi historické turistické destinace patří koloniální město Antigua Guatemala, které je zapsáno na seznamu kulturního dědictví UNESCO.
Guatemala je členem DR-CAFTA.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Rok | Obyv. | ±% p.a. |
|---|---|---|
| 1778 | 396 149 | — |
| 1880 | 1 224 602 | +1,11 % |
| 1950 | 2 790 868 | +1,18 % |
| 1964 | 4 287 997 | +3,12 % |
| 1973 | 5 160 221 | +2,08 % |
| 1981 | 6 054 227 | +2,02 % |
| 1994 | 8 331 874 | +2,49 % |
| 2002 | 11 237 196 | +3,81 % |
| 2018 | 14 901 286 | +1,78 % |
| 2024 | 18 255 216 | +3,44 % |
| Zdroj:[46][47] | ||
Podle odhadů měla Guatemala v roce 2024 celkem 18 255 216 obyvatel a hustota zalidnění činila 168 obyvatel na kilometr čtvereční. To z ní činí je nejlidnatější zemi Střední Ameriky, čtvrtou v Severní Americe a jedenáctou v celé Americe. Zároveň je (po Salvadoru) druhou nejhustěji osídlenou zemí Střední Ameriky. Její hlavní a největší město, Ciudad de Guatemala, je s více než 1 milionem obyvatel nejlidnatějším městem Střední Ameriky. Ženy tvoří 50,4 % celkové populace a muži 49,6 %.[24] Střední délka života je 73,5 let (muži 71,5, ženy 75,6), střední věk je 26,7 (k roku 2025). Podíl obyvatel mladších 15 let činil 31,5 %, 63 % je ve věku 15 až 64 let a 5 % obyvatel je starších 65 let (k roku 2025). K roku 2023 žilo 53 % obyvatel ve městských oblastech, s ročním nárůstem 2,6 %. Guatemala má nízkou míru gramotnosti, kdy je gramotných pouze 82 % obyvatel ve věku 15 let a více. Celkem 56 % obyvatelstva žije v chudobě.[24]
Etnické skupiny
[editovat | editovat zdroj]Guatemala je obývána různými etnickými, kulturními, rasovými a jazykovými skupinami. Podle sčítání lidu z roku 2018 provedeného Národním statistickým úřadem (INE) tvoří 56 % obyvatelstva Ladino, což odráží smíšené indiánské a evropské dědictví.[48] Ladino je označení pro obyvatelstvo „nedomorodého“ původu,[49] což odkazuje na populaci mestiků smíšeného domorodého a evropského původu (50–52 %) a na osoby evropského původu (14–26 %).[48] Většina z nich je španělského, německého a italského původu. Genetické testy ukazují, že guatemalští mestici jsou převážně domorodého původu, i když mají také vysoký podíl evropského původu.[50]
Indiáni tvoří 43,6 % obyvatelstva země, což je jeden z nejvyšších podílů v Americe, hned za Peru a Bolívií. Většina domorodých Guatemalců (41,7 % celkové populace) patří k Mayům, konkrétně k K'iche' (11,0 % celkové populace), Q'eqchi (8,3 %), Kaqchikel (7,8 %), Mam (5,2 %) a „ostatním Mayům“ (7,6 %). Celkem 2 % obyvatelstva tvoří domorodí obyvatelé, kteří nepatří k Mayům: 1,8 % obyvatelstva tvoří Xinkové (mezamerický původ) a 0,1 % obyvatelstva tvoří Garifuna (směs afrického a karibského původu).[48] „Aktivisté za práva domorodých obyvatel však odhadují podíl domorodého obyvatelstva na 61 %.“ [51]
Bílí Guatemalci evropského původu, nazývaní také Criollo, nejsou v guatemalském sčítání lidu odlišováni od Ladinos (smíšeného původu).[48] Většina z nich jsou potomci německých a španělských osadníků, ostatní pocházejí z Itálie, Británie, Francie, Švýcarska, Belgie, Nizozemska, Ruska a Dánska. Například němečtí osadníci jsou považováni za zakladatele tradice vánočních stromků v Guatemale.[52]
Populace zahrnuje asi 110 000 Salvadorců. Garífuna, potomci převážně černých Afričanů, kteří žili a uzavírali sňatky s domorodými obyvateli ze Svatého Vincence, žijí hlavně v Livingstonu a Puerto Barrios. Afro-Guatemalci a mulati jsou potomky převážně dělníků z banánových plantáží. Žijí zde také Asiaté, převážně čínského původu, ale také křesťanští Arabové libanonského, palestinského a syrského původu.[53]
Jazyky
[editovat | editovat zdroj]Jediným úředním jazykem Guatemaly je španělština.[54] Mluví jí 93 % obyvatelstva a odhaduje se, že je mateřským jazykem 76 % obyvatelstva.
Dále se zde hovoří 21 mayskými jazyky, zejména ve venkovských oblastech, a také dvěma nemayskými domorodými jazyky: xinca, který je domorodým jazykem této země, a garifuna, arawackým jazykem, kterým se hovoří na karibském pobřeží. Podle jazykového zákona z roku 2003 jsou tyto jazyky uznány jako národní jazyky.[55]
Mimo úřední španělštiny se zde mluví ještě těmito jazyky: acateco, aguatepeco, kakčikelština, garífuna, huasteca, chicomucelteco, čolština (Chol), Choltí, Chontal, Chortí, čujština (Chuj), Itzá, Ixil, Jacalteco, Kanjobal, Kekchí, lakandonština (Lacandon), mamesština (Mam), Mopán, Motozintleco, Pokoman, Pokomchí, kyčéština (Quiché), Sacapulteco, Sipacapa, Teco, tocholobalština (Tojolabal), tzeltalština (Tzeltal), tzotzilština (Tzotzil), Tzutuhil, Uspanteco a Yucateco.
Náboženství
[editovat | editovat zdroj]
Křesťanství dominuje guatemalské společnosti od dob španělské koloniální nadvlády, ale povaha křesťanské praxe v zemi se v posledních desetiletích změnila. Katolictví bylo během koloniální éry oficiálním náboženstvím v Guatemale a v současné době má podle ústavy zvláštní status, i když počet jeho stoupenců za poslední půlstoletí výrazně poklesl. Do nedávné doby bylo i většinovým náboženstvím, než ho předstihl protestantismus.
Podle průzkumu Latinobarómetro z roku 2024 je většinovým náboženstvím protestantismus, který vyznává 40 % obyvatel. Následuje katolicismus s 39 %, 19 % osob je bez vyznání, 3 % vyznávají jiná náboženství.[56] Mezi jiné vyznavače, v Guatemale výrazně menšinových náboženství, patří Mormoni, Židé, muslimové a buddhisté.[54]
Tradiční mayské náboženství přetrvává díky procesu inkulturace, při kterém jsou určité praktiky začleňovány do katolických obřadů a bohoslužeb, pokud jsou v souladu s významem katolické víry.[54][57] Domorodé náboženské praktiky se rozšiřují v důsledku podpory jejich práv a kulturní ochrany. Vláda zavedla politiku poskytování oltářů u každé mayské ruiny, aby usnadnila tradiční obřady.
Vzdělávání
[editovat | editovat zdroj]Vzdělávání v Guatemale je z větší části poskytováno veřejně, financováno a dohlíženo centrální vládou. Ministerstvo školství je odpovědné za formulování, implementaci a dohled nad národní vzdělávací politikou a kurikulem. Vzdělávání je rozděleno do pětistupňového systému, který zahrnuje základní vzdělávání, následované středním vzděláváním a terciárním vzděláváním, v závislosti na úrovni technického vzdělávání. Vzdělávání probíhá ve španělštině, avšak v regionech s převážně domorodým obyvatelstvem je k dispozici dvojjazyčné vzdělávání v indiánských jazycích.[54] Guatemala má celkem patnáct univerzit, z toho jednu veřejnou a čtrnáct soukromých. Universidad de San Carlos, založená v roce 1676, je nejstarší vysokoškolskou institucí v Guatemale a čtvrtou nejstarší v Americe. [54]
Kultura
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Kultura Guatemaly odráží silné vlivy mayské a španělské kultury a nadále se vyznačuje kontrastem mezi chudými mayskými vesničany v horských oblastech a urbanizovaným a relativně bohatým mestickým obyvatelstvem (v Guatemale známým jako ladinos), které obývá města a okolní zemědělské pláně.
Guatemalská literatura má na svém kontě jednu Nobelovu cenu. V roce 1967 ji získal Miguel Ángel Asturias, jako druhý latinskoamerický autor v historii.[58] Proslavil ho román Pan prezident a jeho dílo lze přiřadit k magickému realismu. Jeho velkým tématem byly domorodé kultury, sám měl z poloviny indiánský původ. Druhým guatemalským laureátem Nobelovy ceny, ovšem za mír, se stala aktivistka Rigoberta Menchú, která je rovněž literárně činná.[59]
Na seznam světového kulturního dědictví bylo zapsáno město Antigua Guatemala, známé pro zachovalé stavby z koloniálního období, a dvě mayská města.[60] Jedním z nich je město Tikal. Jde o nejrozlehlejší známé ruiny starověkého mayského města a o největší archeologické naleziště v Americe.[61] Město bylo založeno v 6. století př. n. l. Zaniklo v 10. století z neznámých důvodů, nejspíše kvůli znehodnoceným zdrojům pitné vody.[62] V době největší slávy ho obývalo více než 50 000 lidí. K architektonickým perlám patří Chrám Velkého Jaguára, zvaný též Chrám č. 1. Druhou z mayských památek jsou ruiny starého města Quiriguá. To vzniklo v 5. století a v 9. století zaniklo zřejmě v důsledku zemětřesení. Znovuobjeveno bylo až v roce 1841. Unikátní jsou místní stély, největší má 11 metrů a váží 60 tun. Jde o největší známou mayskou stélu.[63]
Hudba
[editovat | editovat zdroj]Národním nástrojem Guatemaly je marimba, idiofon z rodiny xylofonů, na který se hraje po celé zemi, dokonce i v těch nejodlehlejších koutech. Města mají také dechové a rytmické kapely, které hrají během postní doby a velikonočních procesí, ale i při jiných příležitostech. Garífuna, lidé afrokaribského původu, kteří žijí roztroušeně na severovýchodním karibském pobřeží, mají své vlastní odlišné druhy populární a lidové hudby. Cumbia, pocházející z Kolumbie, je také velmi populární, zejména mezi nižšími vrstvami obyvatelstva.
Guatemala má také téměř pět století starou tradici vážné hudby, která sahá od prvních liturgických zpěvů a polyfonie, zavedených v roce 1524, až po současnou vážnou hudbu. Velká část hudby složené v Guatemale od 16. do 19. století byla teprve nedávno objevena a je nyní oživována interprety.
V posledních desetiletích se v Guatemale objevila řada populárních umělců, jako jsou popoví zpěváci, guatemalské rockové kapely, kapely hrající bachatu, salsu a merengue, hip hop a reggaeton, diskžokejové, tria a mariachi kapely. Nejznámějším popovým zpěvákem a skladatelem z Guatemaly je Ricardo Arjona.
Kuchyně
[editovat | editovat zdroj]
Guatemalská kuchyně vychází z tradiční kuchyně Mayů, byla ale ovlivněna také španělskou a mexickou kuchyní, a na karibském pobřeží také kuchyní afrokaribskou. Mezi nejpoužívanější suroviny patří kukuřice, fazole a chilli papričky. Z území Guatemaly pochází také čokoláda, kterou poprvé připravovali už staří Mayové. Příklady guatemalských pokrmů: tamales, plněné kukuřičné těsto podávané v banánovém listu; pepián, pikantní pokrm z masa, rajčat, chilli a kukuřičného těsta; avokádový dip guacamole; jocón, kuře dušené v zelené omáčce. Příklady guatemalských nápojů: licuado, nápoj z ovocné šťávy, někdy se do něj přidává také mléko; rum; quetzalteca, pálenka z cukrové třtiny; pivo.
Sport
[editovat | editovat zdroj]
Guatemala se prvně zúčastnila olympijských her v roce 1952, pak však následovala pauza a pravidelně vysílá své výpravy na letní olympiádu od roku 1968. V roce 1988 se prvně a prozatím naposledy zúčastnila i zimních her. Doposud získala tři olympijské medaile. Tu první přivezl sportovní chodec Érick Barrondo z olympiády v Londýně roku 2012, a to stříbrnou.[64] Hned dvě medaile Guatemala přivezla z her v Paříži konaných roku 2024. Obě zajistili sportovní střelci a obě byly získány z disciplíny trap. Adriana Ruanová v ní své zemi zajistila historické první olympijské zlato, Jean Pierre Brol přidal do sbírky bronz.[65]
Nejpopulárnějším sportem v zemi je fotbal. Guatemalská fotbalová reprezentace se doposud neprobojovala na světový šampionát, nicméně v 60. letech 20. století měla svou slavnou éru, kdy vyhrála mistrovství Střední Ameriky (1967) a dvakrát v něm skončila druhá (1965, 1969).[66] Třikrát se guatemalští fotbalisté zúčastnili olympijského turnaje, v roce 1968 postoupili do čtvrtfinále. Rekordmanem v počtu startů i vstřelených branek za reprezentaci je Carlos Ruiz. Úspěšní jsou guatemalští futsalisté, kteří roku 2008 vyhráli mistrovství CONCACAF.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Guatemala na anglické Wikipedii a Guatemala na španělské Wikipedii.
- 1 2 Guatemala. [s.l.]: Central Intelligence Agency Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 World Economic Outlook Database, October 2024 Edition. (Guatemala) [online]. International Monetary Fund, 10 October 2024 [cit. 2025-01-02]. Dostupné online.
- ↑ BLAKELEY, Ruth. State terrorism and neoliberalism: the North in the South. 1. publ. in paperback. vyd. London: Routledge 206 s. (Critical terrorism studies). ISBN 978-0-415-68617-4, ISBN 978-0-415-46240-2. S. 92.
- ↑ BEVINS, Vincent. The Jakarta Method: Washington's Anticommunist Crusade and the Mass Murder Program that Shaped Our World. [s.l.]: PublicAffairs, 2020. ISBN 978-1541742406. S. 225–228.
- ↑ COOPER, Allan D. The geography of genocide. Lanham: University Press of America 255 s. ISBN 978-0-7618-4097-8. S. 171.
- ↑ GUATEMALAN ARMY WAGED 'GENOCIDE,' NEW REPORT FINDS (Published 1999). www.nytimes.com. 1999-02-26. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2026-01-08. (anglicky)
- ↑ CAMPBELL, Lyle. American Indian languages: the historical linguistics of native America. New York Oxford: Oxford university press (Oxford studies in anthropological linguistics). ISBN 978-0-19-509427-5.
- ↑ CCID - Troika Study Abroad Programs. ccidinc.org [online]. [cit. 2026-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-09-18.
- ↑ CARMACK, Robert M. The Quiché Mayas of Utatlán: The Evolution of a Highland Guatemala Kingdom. Norman: University of Oklahoma Press, 1981. (Civilization of the American Indian series, no. 155). Dostupné online. ISBN 978-0-8061-1546-7. OCLC 6555814
- 1 2 METCALFE, Jessica. Multiple Histories: The Archaeology, Ethnohistory, Oral History, and National History of Iximche', Guatemala. The University of Western Ontario Journal of Anthropology. 2005, s. 61–72. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 January 2024.
- ↑ LÁNSKÝ, Petr. OBRAZEM: Puč i kvůli Chiquitě. Před 70 lety svrhla CIA guatemalskou vládu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2024-07-06 [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
- ↑ CIA and Assassinations: The Guatemala 1954 Documents. nsarchive2.gwu.edu [online]. [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
- ↑ CHOMSKY, Noam. Turning the tide : U.S. intervention in Central America and the struggle for peace. [s.l.]: Boston, Mass. : South End Press 310 s. Dostupné online. ISBN 978-0-89608-266-3, ISBN 978-0-89608-267-0.
- ↑ Violence and Genocide in Guatemala. macmillan.yale.edu [online]. [cit. 2025-08-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ČT24. Zlomový rozsudek v Guatemale: diktátor dostal za genocidu 80 let. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
- ↑ Guatemalan Slaughter Was Part of Reagan's Hard Line. www.nytimes.com [online]. [cit. 2025-08-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BEVINS, Vincent. The Jakarta Method: Washington's Anticommunist Crusade and the Mass Murder Program that Shaped Our World. [s.l.]: PublicAffairs 360 s. Dostupné online. ISBN 978-1-5417-2401-3. (anglicky)
- ↑ Conclusions: Human rights violations, acts of violence and assignment of responsibility. shr.aaas.org [online]. [cit. 2025-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-12-29.
- ↑ Washingtonpost.com: Clinton: Support for Guatemala Was Wrong. www.washingtonpost.com [online]. [cit. 2025-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-19.
- 1 2 DUDLEY, Steven. Guatemala to Extradite Portillo, but Real Problem Remains [online]. 2011-11-21 [cit. 2025-08-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Wayback Machine. www.justice.gov [online]. [cit. 2025-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-07.
- ↑ Guatemalská vlajka na Flags of the World
- 1 2 Zpravodaj Vexilolog č. 26, říjen 2007
- 1 2 3 4 5 6 7 Guatemala. [s.l.]: Central Intelligence Agency Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Search Called Off For Hurricane Eta Landslide Victims in Guatemala | The Weather Channel - Articles from The Weather Channel | weather.com [online]. [cit. 2020-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 November 2020. (anglicky)
- ↑ Guatemala presenta su primer inventario de humedales en la historia [online]. IUCN [cit. 2007-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 April 2006.
- 1 2 GUATEMALA megadiversa [online]. Ministerio de Ambiente y Recursos Naturales: Instituto Guatemalteco de Turismo [cit. 2022-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-01-23. (španělsky)
- 1 2 Listado-SIGAP-Público-Enero-2021 [online]. SIGAP - [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. (španělsky)[nedostupný zdroj]
- 1 2 Mapa de ecoregiones de Guatemala [online]. Infoiarna [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ MAB Biosphere Reserves Directory [online]. UNESCO [cit. 2010-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 March 2017.
- ↑ GRANTHAM, H. S.; DUNCAN, A.; EVANS, T. D.; JONES, K. R.; BEYER, H. L.; SCHUSTER, R.; WALSTON, J. Anthropogenic modification of forests means only 40% of remaining forests have high ecosystem integrity - Supplementary Material. Nature Communications. 2020, s. 5978. ISSN 2041-1723. doi:10.1038/s41467-020-19493-3. PMID 33293507. Bibcode 2020NatCo..11.5978G.
- ↑ “Viaje por las Áreas Protegidas de Guatemala” [online]. [cit. 2026-01-20]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Ramsar Sites Information Service (Guatemala) [online]. [cit. 2026-01-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Municipios de Guatemala [online]. Guatemala: [cit. 2015-09-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 July 2015. (španělsky)
- ↑ Encyclopedia of the Inter-American System April 2023/https://web.archive.org/web/20230421070357/https://books.google.com/books?id=tccRqha7894C&q=Guatemala+recognizes+Belize%27s+independence&pg=PA36 Archivováno 21. 4. 2023 na Wayback Machine. by George Pope Atkins Greenwood Press, Westport, Connecticut (1997) p. 36.
- ↑ GORINA-YSERN, Montserrat. OAS Mediates in Belize-Guatemala Border Dispute [online]. American Society of International Law [cit. 2007-04-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 March 2015.
- ↑ BARGENT, James. Extrajudicial Killings on the Rise in Guatemala [online]. 4 July 2013 [cit. 2019-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 January 2020.
- 1 2 3 SANFORD, Victoria. Violence and Genocide in Guatemala [online]. Yale University [cit. 2016-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 August 2016.
- 1 2 Where women are killed by their own families. www.bbc.com. bbcnews.com, 5 December 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 December 2015.
- ↑ ECLAC: At Least 19,254 Femicides Have Been Registered in the Last Five Years in Latin America and the Caribbean | Economic Commission for Latin America and the Caribbean. www.cepal.org [online]. [cit. 2026-01-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ El Producto Interno Bruto de Guatemala July 2015/https://web.archive.org/web/20150703215613/http://www.deguate.com/infocentros/ecofin/guatemala/economia/indicadores-economicos/producto-interno-bruto.php Archivováno 3. 7. 2015 na Wayback Machine. DeGuate
- 1 2 Guatemala dataset. www.imf.org [online]. Mezinárodní měnový fond, 2025-10 [cit. 2026-01-18]. Dostupné online.
- ↑ Guatemala: national economic profile. statistics.cepal.org [online]. CEPALSTAT Statistic Database and Publications [cit. 2026-01-16]. Dostupné online.
- ↑ FAOSTAT. www.fao.org [online]. [cit. 2026-01-13]. Dostupné online.
- ↑ FAOSTAT. www.fao.org [online]. [cit. 2026-01-16]. Dostupné online.
- ↑ Así ha crecido la población de Guatemala [online]. 17 September 2019 [cit. 2019-09-18]. Dostupné online.
- ↑ Censo de Población [online]. [cit. 2019-09-18]. Dostupné online.
- 1 2 3 4 Portal de Resultados del Censo 2018 [online]. Censopoblacion.gt [cit. 2022-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 March 2021.
- ↑ Resultados Del Censo 2018
- ↑ Genomic insights on the ethno-history of the Maya and the ‘Ladinos’ from Guatemala
- ↑ Guatemala Minority Rights Group International, State of the World's Minorities and Indigenous Peoples 2013 - Guatemala, 24 September 2013 [online]. Minority Rights Group International, 24 September 2013 [cit. 2021-08-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 September 2023.
- ↑ History of the Christmas Tree [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 September 2006.
- ↑ Rodríguez, Luisa (29 August 2004) Guatemala como residencia [online]. [cit. 2016-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 March 2009.. prensalibre.com.
- 1 2 3 4 5 Mil Milagros [online]. [cit. 2025-11-19]. Dostupné online.
- ↑ Ley de Idiomas Nacionales, Decreto Número 19-2003 [online]. El Congreso de la República de Guatemala [cit. 2007-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 September 2007. (španělsky)
- 1 2 Latinobarometro Informe 2024 [online]. [cit. 2025-02-20]. Dostupné online.
- ↑ Duffey, Michael K Guatemalan Catholics and Mayas: The Future of Dialogue June 2012/https://web.archive.org/web/20120618072213/http://www.docstoc.com/docs/56028436/Guatemalan-Catholics-and-Mayas-the-future-of-dialogue%28Report%29 Archivováno 18. 6. 2012 na Wayback Machine.
- ↑ The Nobel Prize in Literature 1967. NobelPrize.org [online]. [cit. 2021-08-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Rigoberta Menchu | Biography, Nobel Prize, & Facts. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-08-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Guatemala. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2021-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tikal – tajemné město v džungli poodhaluje svou bývalou krásu | Cestování. Lidovky.cz [online]. 2014-01-23 [cit. 2021-08-18]. Dostupné online.
- ↑ KRUPKA, Jaroslav. Záhada zániku mayského města Tikal objasněna. Místo se stalo tichým zabijákem. Deník.cz. 2020-06-29. Dostupné online [cit. 2021-08-18].
- ↑ Starobylé sídlo Quiriguá na území Guatemaly ukrývá nejvyšší dochovanou stélu mayské civilizace. Reflex.cz [online]. [cit. 2021-08-18]. Dostupné online.
- ↑ Silver medal winner Erick Barrondo inspires Guatemala. www.boston.com [online]. [cit. 2021-08-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Střelkyně na trap Ruanová získala první olympijské zlato pro Guatemalu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2024-07-31 [cit. 2025-08-31]. Dostupné online.
- ↑ Norceca 1967: Así se gestó el triunfo más importante de la Bicolor en su historia. AGN [online]. 2021-03-19 [cit. 2025-08-31]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Guatemala na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Guatemala ve Wikislovníku- CIA. Guatemala - The World Factbook [online]. Dostupné online. (anglicky)
- CzechTrade • Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) • Zastupitelský úřad České republiky. Souhrnná teritoriální informace (Guatemala) [online]. Businessinfo.cz. Dostupné online.
- Guatemala [online]. Encyclopaedia Britannica. Dostupné online. (anglicky)
- Human rights in Guatemala [online]. Amnesty International. Dostupné online. (anglicky)
.svg)
Autoritní data  |
|
|---|
