Přeskočit na obsah

Lucca

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Lucca (rozcestník).
Lucca
Lucca, panorama
Lucca, panorama
Lucca – znak
Znak
Lucca – vlajka
Vlajka
Poloha
Souřadnice43°50′36″ s. š., 10°30′16″ v. d.
Nadmořská výška19 m n. m.
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátItálieItálie Itálie
RegionToskánsko
ProvincieLucca
Lucca
Image
Lucca
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha185,79 km²[1]
Počet obyvatel88 798 (2023)[2]
Hustota zalidnění477,9 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.comune.lucca.it
Telefonní předvolba583
PSČ55100
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lucca /'lukːa/ (latinsky Luca) je italské město v Toskánsku, hlavní město stejnojmenné provincie. Město má rozlohu 185 km² a zhruba 86 000 obyvatel. Leží na řece Serchio, asi 75 km západně od Florencie a 25 km severovýchodně od Pisy.

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Image
Městské hradby

Lucca byla založena Etrusky. V roce 180 př. n. l. město dobyli Římané a roku 56 př. n. l. zde uzavřel Caesar smlouvu s Pompeiem a Crassem. Z tohoto období se zachovala pravidelná síť ulic a starověké fórum.

V roce 400 město dobyli Gótové a v následujícím století obsadili Byzantinci. Nejstarší křesťanský chrám sv. Jana a sv. Reparaty byl založen již v 5. století. Od 6. století, po osídlení Langobardy se Lucca stala jedním z hlavních měst křesťanského langobardského Toskánského vévodství. Vládl jí Desiderius, třetí hrabě z Luccy, zvolený králem v roce 756, a jeho nástupci Allone a Wicheramo, který se stal vazalem císaře Karla Velikého. Poutní socha ukřižovaného Krista z 8.-9. století (Svatá tvář, italsky zvaná Volto santo) v kostele (katedrále) San Martino přiváděla do Luccy množství poutníků na cestách z Říma do Compostelly a z Říma do Canterbury po Via Francigena, nejdůležitějších komunikačních trasách středověku.

V roce 773 padla lombardská vláda nad Luccou a císař Karel Veliký město začlenil do své říše.

Od roku 1180 byla Lucca samostatná. Město se proslavilo hlavně zpracováním a barvením hedvábí a ve 14. století bylo jedním z prvních italských měst. Za občanských válek mezi guelfy a ghibelliny vystřídala strany a roku 1328 se města zmocnili žoldnéři císaře Ludvíka Bavorského. Aby si vynahradili nezaplacený žold, město prodali a v letech 1331–1335 patřila Lucca Janu Lucemburskému. Nějaký čas ji spravoval i mladý Karel IV., který měl ndaleký hrad Montecarlo, roku 1369 obnovil samostatnost města a povolil založení studia generale, předchůdce univerzity.

Lucca byla samostatnou republikou do roku 1805, kdy ji dobyl Napoleon a daroval ji své sestře Elise Bonaparte a jejímu manželovi Felixovi Baciocchimu. Po Vídeňském kongresu v roce 1815 se Lucca stala samostatným vévodstvím, jemuž vládla sestra španělského krále Marie Luisa Parmská († 1819) jako královna a regentka „Etruského království“, založeného v Toskánsku za Napoleona. V  roce 1860 se Lucca po plebiscitu připojila ke království Sardinskému, po sjednocení země k samostatné Itálii.[3]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Lucca je jedním z  mála italských měst, které si uchovaly městské hradby, s patrovými bastiony (některé jsou uvnitř přístupné), kasematami a s deseti branami, nazvanými podle světců (San Donato, Santa Croce, San Salvatore, Santa Anna, Santa Maria ad.). Má dobře zachovalé historické centrum, s omezeným automobilovým provozem (kromě rezidentů, zásobování a tří linek elektrobusů) a řadu historických staveb.

  • Městské hradby, na středověkých kamenných základech byly dostavěny v roce 1475 a 1522 za vlády Medicejských, doplněny v polovině 17. století o polokruhové bastiony. Tvoří je předpolí, vnější val se šancemi, na kterých probíhá souvislá pěší promenáda, lemovaná stromořadími, šest hlavních bran pro automobilový provoz, několik dalších bran pro pěší a poloválcových bastionů.
  • Římský amfiteátr – zachován ve fragmentech zdiva v oválném půdorysu náměstí Piazza Anfiteatro, na němž si obyvatelé od středověku stavěli domy přesně do kamenných stěn a tribun amfiteátru. Úseky římského zdiva se dochovaly na fasádách domů po obou stranách jihozápadního vstupu do náměstí.
  • Pallazzo ducale – renesanční čtyřpodlažní palác s rozlehlým arkádovým nádvořím, stojí na místě středověké pevnosti Castruccia Castracaniho († 1328), kondotiéra a vládce Luccy. Stavbu navrhl architekt Bartolomeo Ammannati a počátkem 18. století ji přestavěl Filippo Juvarra, nyní sídlo Prefektury, provinční správy policie, muzea emigrace a dalších institucí; dva dvory jsou veřejnosti přístupné.
  • Palazzo pretorio – renesanční palác radnice
  • Věž Guinigi – středověký věžový dům Guinigi se šestipatrovou hranolovou věží, přístupnou veřejnosti po 236 schodech; na střeše věže je koruna ze vzrostlých listnatých stromů, k domu přiléhá zahrada.
  • Hodinová věž (Tore delle ore) – gotická věž z konce 14. století, nejvyšší dominanta Luccy; nynější hodiny pocházejí z 18. století; věž je přístupná veřejnosti a mechaniku hodinového stroje si lze prohlédnout.
  • Palazzo Fatinelli – původem středověký dům, spojený s působením svaté řeholnice Rity z Cascie, přestavěný na raně barokní palác, nyní hotel[4],
  • Palazzo Galli Tassi– původně středověký městský špitál, archeologická lokalita, na ní postaven palác renesanční
  • Palazzo Pfanner – barokní palác navrhl architekt Filippo Juvarra se zahradou a alejí soch; další renesanční a barokní paláce a vily.
  • Villa Torrigiani, Villa Petri
  • Teatro del Giglio – divadlo, založené roku 1675 jako opera, současná budova je z roku 1831

Kostely

[editovat | editovat zdroj]
  • Románská katedrála San Martino (1196–1204) je trojlodní s dvoulodní příčnou lodí. Má mimořádně bohatou výzdobu fasády západního průčelí, se čtyřmi patry arkád, v nároží se sousoším sv. Martina, dělícího se o plášť s žebrákem. Uvnitř je hlavním poutním místem šestiboká kaplička s raně středověkou polychromovanou sochou ukřižovaného Krista, zvanou "Volto santo, oltářní obrazy od Tiziana a Tintoretta. Gotický oltářní triptych v sakristii namaloval Filippino Lippi. Uprostřed sakristie stojí bílý mramorový náhrobek se sochou vévodkyně Ilarie del Caretto, který vytvořil sochař Jacopo della Quercia.
  • Románský kostel San Michele trojlodní bazilika s kvádrovou kampanilou na západní straně stojí na bývalém římském fóru; byla založená roku 795 a vystavěná především v 12. Století. Západní portál má ve štítu stupňově uspořádané pásy arkád s bohatou plastickou výzdobou fasády, počítala s vyšší hlavní lodí. Sloupová galerie pokračuje i z boku kostela. Uvnitř je socha madony s dítětem z terakoty od Lucy della Robbia.
  • Románská bazilika San Frediano patří k nejstarším a největším chrámům ve městě; založil ji irský misionář Frediano (latinsky Frigidianus), který byl v letech 560-580 biskupem z Luccy. Původním zasvěcením byla sv. Vincence. Současná trojlodní stavba z let 1118–1147 v  románském slohu stojí na jejích základech. Hlavní loď byla ve 13. století zvýšena, čímž vzniklo na západním průčelí větší štít pro slavnou mozaiku Nanebevstoupení Páně.
  • Kostel sv. Jana Křtitele a svaté Reparaty je nejstarší ve městě. Byl založen jako římský chrám sv. Reparaty ve 4. století, římské archeologické nálezy a raně křesťanské baptisterium jsou v podzemí přístupné. Nynější stavba je románská s gotickými freskami v příčné lodi. Má barokní kapli sv. Ignáce s kupolí, kterou navrhl a postavil Domenico Martinelli. Středověká šestipodlažní věž (campanila) je přístupná po kovovém schodišti. Kostel byl naposledy stavebně upraven roku 1828.
  • Kostel svatých Paolina a Donata původem raně křesťanský chrám, zasvěcený prvnímu zdejšímu biskupovi, který údajně doprovázel na cestách apoštola svatého Petra. V letech 1522-1535 zahájil architekt Bartolomeo Sinibaldi, zvaný Baccio da Montelupo přestavbu do nynější podoby na renesanční halu se dvěma řadami arkád na iónských sloupech. Po jeho smrti kostel dokončil Bastiano Bertolani. Z vnitřní výzdoby vyniká gotická soška madony z druhé poloviny 14. století a deskový obraz Korunování Panny Marie na oltáři v transeptu (z téže doby). Sochy svatých patronů Paolina a Donáta jsou na západním průčelí v nikách po stranách vchodu do kostela.
  • Kostel San Frediano románská bazilika s kaplí a hrobem sv. Rity z Cascie
  • Kostel San Giusto, kostel Santa Maria Forisportam (Panny Marie za hradbami), Kostel San Alessandro

Muzea

[editovat | editovat zdroj]
  • Museo della cattedrale budova paláce a kostela San Salvatore přiléhající ze severu ke katedále, vystavuje klenoty, paramenta, obrazy a sochy z pokladu katedrály ze 13.-19. století.
  • Museo Mansi - původně renesanční palác rodiny podnikatelů Mansiů, dochované interiéry 16.-19. století s původním nábytkem a se sbírkou gobelínů; galerie toskánského umění 15.-18. století, sbírka oděvů a textilu od tředověku do 1. třetiny 20. století.
  • Museo Nazionale di Villa Guinigi
  • Rodný dům - muzeum Giacoma Pucciniho
  • Botanická zahrada

Vývoj počtu obyvatel

[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel

Image

Sport

[editovat | editovat zdroj]

̈* Fotbalový klub Lucchese 1905, hraje italskou ligu C, sídlí na stadionu Stadio Porta Elisa u stejnojmenné městské brány ̈* V letech 1935-1938 se zde na městském okruhu (kolem jihozápadních městských hradeb) jezdil automobilový závod Coppa Edda Ciano.[5]

  • V březnu 2006 se tu konalo historicky první Mistrovství světa v luštění sudoku, v němž zvítězila česká reprezentantka Jana Tylová.

Osobnosti

[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Superficie di Comuni Province e Regioni italiane al 9 ottobre 2011. Italský národní statistický institut. Dostupné online. [cit. 2019-03-16].
  2. ↑ Dostupné online.
  3. ↑ Ottův slovník naučný, heslo Lucca.
  4. ↑ [www.palazzofatinelli.it web paláce]
  5. ↑ SNELLMAN, Leif. CIRCUIT OF LUCCA - Toscana (I) [online]. 2021-09-21 [cit. 2024-11-21]. Dostupné online.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Max Seidel, Romano Silvaː Lucca citta d'arte e i suoi archivi : opere d'arte e testimonianze documentarie dal Medioevo al Novecento. ed. Marsilio, Venezia, 2001, ISBN 9788831378673
  • Ottův slovník naučný, heslo Lucca. Sv. 16, str. 407

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Události

[editovat | editovat zdroj]

Informace

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lucca&oldid=25642408“