Přeskočit na obsah

Manila

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Manila
Maynila
Noční Manila s katedrálou
Noční Manila s katedrálou
Manila – znak
Znak
Manila – vlajka
Vlajka
Poloha
Souřadnice14°35′ s. š., 120°58′ v. d.
Nadmořská výška16 m n. m.
StátFilipínyFilipíny Filipíny
Manila na mapě
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha42,88 km²
Počet obyvatel1 780 148 (2015)
Hustota zalidnění46178 obyv./km²
Správa
StarostaAlfredo Lim
Vznik1571
ZakladatelMiguel López de Legazpi
Oficiální webwww.manila.gov.ph
Telefonní předvolba2
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Manila (tagalogsky: Maynila) je hlavní město Filipín. Rozloha města je pouze 42,88 km². V roce 2015 zde žilo 1 780 148 obyvatel.[1] Je to město s nejhustším osídlením na světě (41 515 obyv./km²).[2] V metropolitní oblasti Manily žilo v roce 2015 celkem 12 877 253 obyvatel.[1]

Poloha města a přírodní podmínky

[editovat | editovat zdroj]

Manila se nachází na jihozápadě ostrova Luzon při pobřeží Manilského zálivu na místě, kde se do něj ústí řeka Pasig. Město leží v průměrné nadmořské výšce 14 m, nejvyšší bod leží ve výšce 30 m n. m., nejnižším bodem je hladina řeky na úrovni moře. V lednu, kdy spadne průměrně 25 mm srážek, se teplota pohybuje okolo 28 °C. V červenci se teplota pohybuje okolo 32 °C. Nejdeštivějším měsícem v roce je srpen, ve kterém se úhrn srážek pohybuje průměrně okolo 440 mm.

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Image
Pevnost Fort Santiago v Manile

Před příchodem Evropanů na Filipíny se na místě, kde stojí dnešní Manila, už dlouho stála největší pevnost na ostrově Luzon, která byla osadou domorodého kmene Tagalogů, nazývala se Maynila a byla součástí sultanátu, kterému vládl muslimský král Rajáh Sulejman (Soliman). V roce 1571 ho v boji porazil španělský dobyvatel Miguel López de Legazpis, zakladatel města Manila.

6. června 1570 připlula z ostrovů Manay a Cebu do přístavu první španělská jednotka 300 vojáků, kterou vedli Martín de Goiti a Juan de Salcedo, ti byli obyvateli přijati přátelsky. Po námořních konfliktech s čínskými obchodníky a s piráty v červnu roku 1571 Španělé dobyli a vypálili pevnost. Poté obnovili pevnost, dostavěli čtvrť Intramuros, postavili v ní katolické kostely Panny Marie, sv. Augustina a Quiapo. Udělili Manile status administrativního střediska své kolonie Španělská Východní Indie. Již v roce 1579 papež udělil Manile statut sídla biskupství a v roce 1595 arcibiskupství. V roce 1583 Španělé ustavili v Manile soudní pravomoc (audiencie). Roku 1585 založili první Manilskou univerzitu. O dvacet šest let později byla založena univerzita Santo Tomas (1611). Po sedmileté válce mezi kolonisty, v níž Španěl= bojovali s Francouzy proti Britům, se Manila v letech 1762–1764 dostala pod kontrolu britských okupantů.

Manila byla po dobu téměř 250 let nejvýznamnější obchodní křižovatkou a výchozím přístavem tzv. Manilské galeony. Ta převážela zboží z Filipín a obecně z regionu Dálného východu do mexického Acapulca. Zboží se následně přepravilo přes mexickou pevninu, opětovně naložilo na lodě a přes Atlantik putovalo do Španělska.

V roce 1898 došlo k národnímu povstání proti Španělům, povstalci Manilu dobyli a obsadili. 12. června 1898 došlo k vyhlášení nezávislosti na Španělsku, brzy ale město dobyla americká vojska a zavedli zde svoji koloniální správu. 10. prosince 1898 v Paříži podepsali zástupci Španělska a USA mírovou smlouvu mezi oběma státy a vlastně došlo k anexi Filipín Spojenými státy. V únoru 1899 selhala jednání v Manile mezi filipínskou vládou a velitelem amerických vojenských sil a došlo k vypuknutí filipínsko-americké války. V roce 1902 se ostrovní stát stal americkou kolonií a od 24. března 1934 přidruženým státem USA. Koncem roku 1941 během druhé světové války japonské letectvo provedlo několik náletů na město a v lednu následujícího roku se americká vojska bez boje vzdala Japoncům a Manila se stala součástí Japonska. V roce 1945 bylo město osvobozeno, na osvobozování se podíleli i filipínští partyzáni. Během bojů bylo město prakticky zničeno, zahynulo přes 100 000 civilistů, v oblasti Manilského zálivu se odehrály dvě nejvýznamnější bitvy 2. světové války: bitva o Bataan a o ostrovní pevnost Corregidor.

4. července 1946 se Manila stala hlavním městem nově vzniklé nezávislé Filipínské republiky. V roce 1948 se hlavním městem oficiálně stala součást Manily vzdálená od jejího centra pouhých 16 km severovýchodním směrem, Quezon City. V roce 1976 se hlavním městem stala opět Manila. V roce 1995 se v Manile uskutečnily Světové dny mládeže.

Image
Kostel sv. Augustina
Image
Kostel Quiapo, Manila
Image
Vstupní brána pevnosti s reliéfem sv. Jakuba bojovníka

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

V Manile se nachází velké množství historických památek, budov a pomníků. Řeka Pasig rozděluje město na severní a jižní část. Tyto dvě části jsou spojeny pěti velkými kamennými mosty: Ayala, Del Pan, Johns, Makartur a Quezon. Na levém břehu řeky v centrální části města se nachází čtvrť Intramuros (česky doslova Uvnitř zdí), obklopují ji staré hradby bývalé pevnosti. Zachovala se zde řada památek, především církevních staveb. římskokatolická církev a Nezávislá filipínská církev patří k nejpočetnějším komunitám v Asii.

  • Kostel a klášter Sv. Augustina (San Agostin) – stavba zahájená roku 1586 patří k nejstarším kamenným kostelům na Filipínách. Kostel je jednou z mála velkých budov, které po bitvě o Manilu z března 1945 zůstaly stát. Je zde hrob zakladatele města Miguela Lopeze de Legaspi.

Klášter augustiniánů byl zrušen, od rekonstrukce po druhé světové válce slouží jako muzeum, patří k němu hojně navštěvovaná zahrada otce Blanca. Klášterní schodiště je vybudováno z masivních kamenů sloužících původně jako zátěž španělských galeon.

  • Římskokatolická katedrála Neposkvrněného početí Panny Marie z roku 1571 (poškozená bombardováním, přestavěná roku 1958), basilica minor, sídlo arcibiskupa
  • Kostel Quiapo, založený roku 1574 v místní části Quiapo; dvouvěžová v baroku přestavěná bazilika františkánů byla podle jejich černého hábitu nazývána také kostel černých nazarénů,
  • 'Kostel San Sebastian' novogotická bazilika karmelitánů, má ocelovou konstrukcí z roku 1884; uchovává poutní madonu a kopii Pražského Jezulátka, kterou daroval prezident Václav Havel roku 1995 při státní návštěvě filipínské prezidentce Corazón Aquinové.[3]
  • Univerzita Santo Tomas (tj. svatého Tomáše) – V roce 1611 ji založil manilský arcibiskup Miguel de Benavides. Papež Inocenc X. ji v roce 1645 povýšil na univerzitu. Španělský král Karel III. jí o století a půl později udělil královské stanovy. Papež Lev XIII. ji v roce 1902 učinil pontifikální univerzitou a papež Pius XII. ji v roce 1947 jmenoval katolickou univerzitou Filipín. Univerzita má vzácnou sbírku starých rukopisů.
  • Pevnost Santiago – V roce 1571 zde porazil Martín de Goiti vyslaný španělským velitelem Miguelem Lopezem de Legaspi Rajáha Sulejmána a pevnost vypálil. Legaspi si uvědomil vojenský a obchodní význam Manily, postavil Fort Santiago jako své sídlo a vyhlásil ji hlavním městem Filipín. Plány na stavbu opevněného města zaslal sám král Filip II. Pevnost nese jméno svatého Jakuba a nad vstupní branou má reliéf sv. Jakuba na koni, pobíjejícího mečem Maury. Historie pevnosti tak propojuje španělskou reconquistu s bojem Filipínců za svobodu a nezávislost. Za zdí pevnosti byl 30. 12. 1896 popraven národní hrdina José Rizal. Pevnost zůstala vojenským zařízením i za americké vlády, dokud spojené filipínskoamerické vojenské síly neporazili v únoru 1942 Japonci. Pevnost Santiago i Manilu Američané znovu dobyli mezi třetím a čtvrtým březnem 1945 po měsíc trvající bitvě za osvobození. Jenom o rok a pár měsíců později vrátili Američané trosky pevnosti Fort Santiago a zbytky Manily Filipíncům. 4. 7. 1946 uznaly Spojené státy svobodnou a nezávislou Filipínskou republiku. Kasárna, v nichž byl vězněn Rizal, už v té době sice neexistovala, dům uvnitř pevnosti se však stal svatyní svobody[4].

V s stojí i muzeum, kde jsou vystaveny obrazy španělských a filipínských a mistrů.

Výstavné vily Američanů a bohatých Filipínců jsou postaveny v přilehlých městech Quezon City a Pasay a ve čtvrti Malati. Finanční a obchodní centrum Makati je nejmodernější částí města.

Muzea a galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Národní muzeum - v Intramuro
  • Prezidentský palác Malacanian, na břehu řeky v oblasti San Miguel; sídlo galerie
  • Pomníky: Josého Rizala v parku Luneta v Manilskémo zálivu; pomník Andrease Bonifacia v ulici Bonifacio Drive

Zajímavost

[editovat | editovat zdroj]

V Manile Českou republiku reprezentuje tramvaj vyrobená ve firmě ČKD Dopravní systémy (typ RT8D5M), která jezdí po rychlodráze na bulváru Edsa.

Osobnosti města

[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Census of Population (2015). "National Capital Region (NCR)". Total Population by Province, City, Municipality and Barangay. PSA. Retrieved 20 June 2016
  2. ↑ An Update on the Earthquake Hazards and Risk Assessment of Greater Metropolitan Manila Area [online]. Philippine Institute of Volcanology and Seismology, November 14, 2013 [cit. 2016-05-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-06-2016.
  3. ↑ Archiv Knihovny Václava Havla
  4. ↑ BOYER, Robert; H. Sundays in Manila. Quezon City: The University of the Philippines Press, 2010. Dostupné online. S. 158-168.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • OLŠA, Jaroslav, PETRů Tomáš, SLAVICKÝ Stanislav: Dějiny Filipín. Nakladatelství Lidové noviny Praha 2026, ISBN 978-80-7422-605-2

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Image Obrázky, zvuky či videa k tématu Manila na Wikimedia Commons
  • Image Galerie Manila na Wikimedia Commons
  • Image Slovníkové heslo Manila ve Wikislovníku
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Manila&oldid=25644653“